Česká poezie 20. a 30. let 20. století

– atmosféra doby viz otázka 15
– začátkem 20. let doznívají v české poezii zážitky z válečných front, Ale objevují se i tóny radosti a optimismu (vyvolané např. Velkou říjnovou revolucí v Rusku)
– v první polovině 20. let se objevuje tzv. proletářská poezie, která přibližuje básníky proletářské třídě. Typickými znaky jsou nenávist k válce, boj proti sociálnímu útlaku a vykořisťování. Básníci se snaží zapojit poezii do revoluční přeměny světa, poezie má být kolektivní. Proletářská poezie byla určena především k veřejné recitaci, což ovlivňuje volbu jazykových prostředků – poezie je úderná a prudká. Nejvýznamnějším představitelem proletářské poezie je Jiří Wolker, který v duchu této linie poezie tvořil celý život. Ve stati Proletářské umění, která byla otištěna v časopise Var roku 1922, shrnul základy proletářské tvorby.
– důležitou roli hrálo i sdružení avantgardních umělců Devětsil. Zpočátku šlo hlavně o proletářskou skupinu, později se zde sdružili poetisté. Brněnská skupina Devětsilu vydávala časopis Pásmo, nejvýznamnější revue Devětsilu byl měsíčník ReD. U počátku Devětsilu stáli např. K. Taige, Jaroslav Seifert, V. Vančura)
– současně se v české literatuře rozvíjí nový umělecký proud – poetismus. Jde výhradně o český směr, který se projevil pouze v české literatuře. Poetismus si všímá běžného života, snaží se hledat krásu a radost ve všedním dni. Hlavním úkolem poetismu je navodit radost. Mezi nejvýznamnější sbírky poetismu patří např. Seifertova Na vlnách T.S.F.
– 30. léta jsou především obdobím individualit. Umělci nejsou sdruženi v žádných skupinách. Jediný vyhraněný program, který se rozvíjel, představuje surrealismus. Ten však také nedokázal spojit početnější skupinu básníků. Vůdčí osobností byl Vítězslav Nezval.
– celá básnická tvorba se sjednotila až pod vývojem událostí na konci 30. let, zejména pak pod impulsem Mnichova roku 1938. Reagují na růst moci fašismu, španělskou občanskou válku. Básníci se obracejí zpět k rodné zemi, vlasti, domovu, národní kultuře.