ANARCHISTIČTÍ BUŘIČI

Viktor Dyk – byl básník, dramatik i prozaik generace protispolečenských buřičů. Narodil se v u Mělníka. Už během studií práv se aktivně politicky angažoval jako příslušník radikálně pokrokové strany. Během WW1 byl vězněn. Po válce se stal poslancem národně demokratické strany.
poezie
Počátek jeho tvorby je ve znamení negace, protispolečenských nálad, skepse, i touhy po jejím překonáním. Výrazem pocitu rozporů jsou Dykovy první básnické sbírky A porta inferi, Síla života a Marnosti, kde je básník blízký romantismu životnímu postoji. Již tyto sbírky obsahují typické znaky Dykovy tvorby – ironii, sebeironii, vyhraněná pointa, vliv symbolismu a macharovy útočnosti.
– k anarchistické linii můžeme zařadit básnické sbírku Buřiči a básnická balada Milá sedmi loupežníků (příběh dívky milující a zároveň zrazující své druhy, typický kult síly, vášně, radost ze zla).
– satirami národní společnosti jsou knihy Satiry a sarkasmy a Pohádky z naší vesnice
– první světovou válkou a obavami o osud národa jsou inspirovány sbírky Lehké těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok = tzv. „válečná tetralogie“. Základní téma této série děl byla myšlenka národa a státní samostatnosti. Vyzývá k odvaze, činu.
– význam Viktora Dyka spočívá v tom, že se nebál pojmenovat všechny nemoci své doby a v pojetí národa navázal na obrozeneckou službu básníka národu