Období 1956 – 1969 (zlatý věk českého dramatu)

 Uvolnění
 Byl opuštěn model, který byl spojen s absolutizací a adorací metody Stanislavského – přes česká jeviště se přelila silná vlna brechtovského epického divadla, absurdního dramatu, modelového dramatu dürrenmattovského a amerického muzikálového divadla
 Pro celé období je nejpříznačnější vznik a rozvoj tzv. „Divadel malých forem“ (vznikala spontánně po celé republice, svým programem se vymezovala jako protipól velkých oficiálních scén, snaha o bourání zavedených estetických konvencí, překračování hranic jednotlivých uměleckých stylů, neinscenovala většinou hotové dramatické texty jiných dramatiků, ale texty, které si členové souboru buď psali nebo sestavovali z různých literárních textů)
 Tento rozmach divadelního dění odstartovali v pražské vinárně Reduta Jiří Suchý a Ivan Vyskočil
 Divadlo Na zábradlí – 1958
Tato pražská scéna stála u zrodu tzv. text-appealového typu divadla, a to již na počátku 60. let, kdy se hlavními tvůrci antidivadelně koncipovaných pořadů z povídek, písniček a komentářů stali Jiří Suchý a Ivan Vyskočil (tatáž dvojice byla na konci 50. let duší divadla Reduta)

Ivan Vyskočil -herec, autor her, duchovní otec netradičního typu divadla
-Kdyby tisíc klarinetů (spolu s J. Suchým), Autostop (spolu s V. Havlem), Cesta do Úbic

text-appeal = takový způsob divadla, které vzniká přímo před divákem, ale také zároveň s divákem, smazává se hranice mezi jevištěm a hledištěm, s divákem e komunikuje, oslovuje se, je sním pracováno
 Semafor – 1959
Hudebně zábavné pražské divadlo, jež založil Jiří Suchý. Název vznikl jako zkratka pojmenování „SEdm MAlých FORem“ (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky a výtvarné umění). Nakonec dominovala forma jediná – Semafor se stal scénou písničkářské, později i herecké dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Roku 1967 se Semafor rozšířil o velmi osobitou variantu text-appealového divadla, kterou představovala ve své době velice populární autorská a herecká dvojice Jiří Grossmann a Miloslav Šimek. Po tragickém úmrtí J. Šlitra aj. Grossmanna se Semafor rozšiřuje o další individuality (Petr Nárožný, Josef Dvořák, Miloslav Horníček)

Inscenace: Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl-tangl, Zavěste, prosím, volá Semafor, Kytice

 Divadlo za branou – 1965
-důraz na moderní psychologické herectví pronikající k podstatám lidského jednání
-umělecká osobnost Josef Topol (Kočka na kolejích), režisér O. Krejča, J. Tříska, M. Dvorská, R. Lukavský

 Divadlo Járy Cimrmana – 1966
Divadlo, které se stalo již legendou v oblasti celonárodní inteligentní mystifikace. Založeno J. Šebánkem, Z. Svěrákem, L. Smoljakem a K. Velebným.
-parodie pseudovědy, studentská recese, hra s nesmyslem, intelektuální náročnost, lidský humor, neprofesionální herci, obyčejné a všední

Inscenace: Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince, Dlouhý, Široký, Krátkozraký, Němý Bobeš

 Divadlo na provázku – 1967
-Brno, avantgarda
-B. Polívka, M. Donutil, J. Pecha, I. Bittová
-Milan Uhde: ilegální spolupráce s Divadlem na provázku

 Studio Y – 1963
-vznik v Liberci, od r. 1978 působí v Praze
-režisér J. Schmid

 Ha-Divadlo – 1974
-hanácké divadlo, vznik v Prostějově
-dramatik Arnošt Goldfram, jednoduchá symbolika, bizardní obrazy

 Sklep
– na konci 70. let, hlavní protagonisté: Milan Šteindler, David Vávra, Tomáš Vorel, Tomáš Hanák

 Laterna Magika
 Divadlo Spejbla a Hurvínka