Období 1945 –1948 (poválečné)

 Drama těsně po válce žilo částečně z toho, co bylo napsáno během okupace
 Dominovaly jinotajné hry, z nichž nejlepší a i divácky nejpřitažlivější byly jednoznačně Drdovy Hrátky s čertem
 Návraty osobností divadla z koncentračních táborů a emigrace: E.F. Burian, J. Voskovec, J. Werich, H. Haas
 Divadelní život se rozebíhá nebývalým tempem, je pod značným politickým tlakem (zákaz divadelního podnikání, zestátnění divadel, prokomunisticky orientovaný divadelní program)
 Z divadelního života byly na delší či kratší dobu vyřazeny některé osobnosti českého divadla minulých let – př. Vlasta Burian, Adina Mandlová
 Snaha přilákat co nejvíce diváků
 Zájem divadel o dramatické dílo V. Vančury, V. Dyka, K. H. Máchy
 Původní tvorba se příliš neobjevovala, ale pár novinek přeci jen bylo:

Alfred Radok: Vesnice žen (umělecká polemika s inscenací Kuršovou – proti listonošce Martě, která je ztělesněním povinnosti a ideologie omezenosti, slaví pravdu chybujících, obyčejných lidí)

Jan Drda: Hrátky s čertem (hra napsaná za války, postavou nebojácného českého člověka-vojáka Martina Kabáta – chtěl autor povzbudit národ v době nacistického teroru, po válce mírně upraveno, aby odpovídalo poválečnému budovatelskému obd., ústředním tématem byla práce, kterou také líčí hříšníky – poustevníka Scholastika a loupežníka Sarku-Farku, střídá se lidový jazyk se spisovným („šroubovaným“) a střetává se zde několik témat a motivů lidové slovesnosti – Čert a Káča, Záhořovo lože,…)