Význam lidové slovesnosti:

– součást kultury národa
– vliv na literaturu
– historický materiál
– v č. kontextu dějin – velký význam pro uchování národního vědomí, zachování identity v dobách nadvlády, uchování češtiny – v určitých dobách mluvily česky jen určité vrstvy společnosti – poddaní (temno, před národním obrozením).
– do popředí se znovu dostává hl. koncem 18.st., jediná představitelka a uchovatelka č. slov. tvorby, bohatá po stránce tematické (zpracovává všechna dostupná témata) i po str. druhové (epika, lyrika, drama)

Folklór
– Lidové písně, říkadla. Ve 20. stol.- zpívané formy – F. Šrámek – městský folklór, moderna, symbolismus. Autoři využívající nářečí – J.Škvorecký, L.Vaculík, R.Těsnohlídek,…
– Za totality i dnes folkoví zpěváci – K.Kryl, J.Hutka, V.Třešňák, J.Nohavica, P.Dobeš, P.Nos, W.Daněk, Nedvědové, K.Plíhal, V.Redl, Hradiščan, Javory…

Zvýraznění lid. tvorby v některých hist. obdobích – období Temna a Národního obrození

– Hl.úlohu zaujala v době pobělohorské – lid uchovával č. jazyk, germanizace. Značnou úlohu sehráli tzv. lidoví písmáci. Lidová slovesnost odráží těžké soc. postavení lidu té doby i jejich osobní problémy. Rozvíjí hum. tradice – nekatolíci a protestanti – pronásledováni → emigrace, exil. Málo ve městech, hl. na vsi.
J.A.Komenský, A.Jirásek – TEMNO
V době nár. obrození na ni navázali mnozí autoři – viz výše, opět germanizace potlačování češství, pronikla do č.literatury.