Popis

– útvar slohového postupu popisného
– obsahuje sled informací; vystihuje části předmětu, jejich vzájemné vztahy
– předmět popisu: osoba, zvíře, věc, činnost, přírodní jev
druhy popisu
– prostý (úsilí o názornost, vlastnosti nápadné) x odborný (úsilí o přesnost, vlastnosti podstatné)
– statický (popis předmětu) x dynamický (popis děje)
– umělecký (líčení) – umělecký styl
kompozice
– vhodný postup z hlediska cíle (podat ucelený obraz částí a vlastností nebo popis jednotlivých fází a děje)
– přehlednost, uspořádanost (např. od částem k celku, od důležitých k méně důležitým)
– jazyk popisu
– převaha podstatných jmen (pojmenování), přídavných jmen (vlastnosti); příslovce místa, času, způsobu, číslovky, předložky, spojky, slovesa (dynamický popis)

Charakteristika
– útvar slohového postupu charakterizačního
– týká se zejména charakteristiky osoby
– podává duševní vlastnosti (vnitřní znaky) – povahové rysy, schopnosti, zájmy
– duševní vlastnosti člověka se projevují ve vztahu k lidem, v jednání, ve vztahu k práci
– vlastnosti se vyjadřují přímo (konstatováním), nepřímo (konkrétní příklady jednání), srovnáním (s jinou osobou) + prvky popisu (stručně o vnější podobě)
kompozice
– stáří, celkový zevnějšek, zaměstnání
– rysy povahy
– temperament, nadání, schopnosti
– vnější projevy povahy (popisné prvky – výraz obličeje, pohyby, gesta, způsob řeči, chůze)
– způsob jednání s lidmi, vztah k lidem
– vztah k práci
– jazyk
– volba výstižných výrazů, zvláště hodnotících
– převaha přídavných jmen (vyjadřují vlastnosti), slovesa spojená s přídavnými jmény, několikanásobné větné členy nebo postupně rozvíjející přívlastek shodný i neshodný
– častá přirovnání, rčení