Český romantismus

30. léta 19. stol. – dostává se národní obrození do společenského života (divadla, časopisy)
– z důvodu NO nebyl u nás český romantismus tak velký
(- preromantismus – Čelakovský, Kollár)

Karel Hynek Mácha (1810-1836)
– jediný romantik, 1. významný básník
– zakladatel moderní české poezie (otázka života, smrti, viny, trestu, touha po dokonalosti)
– ostatní ho nesnášeli, protože napsal dobré dílo
– typická romantická osobnost
– psal poezii, próza (lyricko-epická), pokusy o romant. drama
– metafora – abstraktnost

– narozen v Praze
– nadaný, studoval na gymplu, pak filosofii, práva
– miloval četbu – německá hrůzostrašná (romantická) četba – Goethe, Schiller, Shakespeare, rukopisy
– cestoval, měl rád romant. krajinu (rozeklané hory) – hrady (Bezděz)
– psal si poznámky při cestě
– měl rád divadlo – člen ochotníů
– osudová láska – Eleonora Šenková (žárlil, byl hrubý, zklamání x udobření)
– žil v Litoměřicích
– onemocněl nakažlivou nemocí (když zachraňoval hořící dům) – zemřel v den své svatby

cit: „ Každé století nalezne snad jen jednoho takového nešťastníka, jako jsem já.“

dílo: Márinka – autobiograf. lyricko epická povídka (próza)
– hl. hrdina – autor, prostředí chudých lidí v Praze
– postavy: Márinka, její otec
– děj: Márinka se zamiluje do Máchy, ale láska nemá trvání (smrt M.)
– M.: krásná, mladá, citlivá, romantická, žije v chudé čtvrti, má TBC, má ráda hudbu
– romantismus: básník touží po dívce – vysněná, výjimečná jako on, smrt přerve lásku, kontrast: příroda x jeho chudoba ; do prózy zasazená poezie. tragický konec
– realismus: popis žebráka, zahrady, prostředí chudých lidí

Intermezzo: 1 verš: Temná noci !
Jasná noci !
K vám já toužím tam světla ve říši
ach a jen země je má !

– citově zabarvené, kontrast
– rozpolcenost snem x realita, chce se vznést, ale nejde to

dílo: Cikáni – próza
– retrospektiva (děj jde jakoby zpět)
– děj: Mladý cikán v doprovodu staršího se vrací do rodiště, aby zde našel svoji matku (zemřela při porodu). Mladý cikán se zamilovává do Ley, kterou ze žárlivosti zabije. Hledá milence Ley. Pátrá po své minulosti, zklamání, co vše odhalil (nepřineslo mu štěstí) – vůbec není cikán, jeho otec je vévoda z Yorku
– romant. prostředí (hrad, krajina, les, skály)
– cikán: touha po volnosti, miluje Leu x zabije ji

dílo: Máj – verš. skladba, r. vydání 1836, překrásná líčení přírody, o lidské existenci (filosof. úvahy), provinění, trestu, života, smrti (co následuje po smrti)
– Mácha nevěří v posmrtný život – materialista
– poprvé metafory, vykřičníky, pomlčky, otazníky, jambický verš
– nikdo nepochopil smysl Máje (hl. hrdina – loupežník) až to pochopili Májovci (Neruda, Sabina)
– Vilém – potrestán smrtí, zabil svého otce (soka v lásce)

– předzpěv – nesouvisí s básní, zmatení cenzora

– 1. zpěv – Jarmila čeká na Viléma v krásné přírodě, dozvídá se zprávu o popravě
– epiteton ornans: vonný vzdech, večerní máj, za růžového večera
– zvukomalebnost: dlouhé samohlásky, splývavé, harmonie
– zachytil pohyb – stmívání (změna barevnost)
– kontrast: „Dívčina krásná, anjel padlý.“
– vnitřní děj: „On nejde! – již se nevrátí !“
– Jarmila očekává – dramatičnost: pomlčky
– začátek – příroda, konec – smrt

– 2. zpěv – v noci, ve vězení, Vilém přemýšlí o všem možném
– „padá věčně v věčný byt (=bytí)“ à nekonečnost
– vzpomínky: na mládí – loupežník: „Strašný lesů pán“ (otec ho vyhodila a stal se loupežníkem
– kontrasty: „Sok – otec můj! Vrah – jeho syn…“
– otázka o vině, zda za vše může on, uvaha o vině a nevině
– co bude po popravě (smrti)? – „Kdo ví?- Ach žádný neví.“
– po smrti nebude čas
– stupňování
– plynutí času – odkapávající kapky
– nihilismus – v nic nevěří, vše popírá
„… to smrtelný je mysle sen,
toť, co se „nic“ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden.“

– Intermezzo I – dialog duchů s přírodou
– připravují se na příchod Viléma

– 3. zpěv – Vilémova poprava, popis přírody a jeho osud, pohyb, barevnost
– harmonie – formální – souhlásky ou: „Ach zemi krásnou, zemi milovanou,(zemi jedinou) kolébku mou i hrob můj, matku mou, …“
– země je kolébka i hrob, přijímá svůj osud = pozdrav zemi (naposledy)
– poprava – drama – krátké věty
– metafory – protiklady – „vyhaslé světlo“ = už visí
– nenávratnost dětství
– Vilémova tragédie

– Intermezzo II. – nářek jeho druhů ???, bolest

– 4. zpěv – čas smívá rány (koloběh)
– autostylizace, poutník = Mácha
– touha po dokonalosti, ráji
– „na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“

dílo: V svět jsem vstoupil – lyrika, rozpor realita x skutečnost
– zklamání, hledá ideálního přítele, ale všichni jsou bez srdce

dílo: Obrazy mého života – próza, scenerie noci, zklamání

dílo: Dopisy – zklamání, nemohl se smířit s tím, že člověk se narodí a zemře
[- Mácha chodil do Litoměřic pěšky (i když se mu narodil syn)]

dílo: Pouť krkonošská – próza, autor odchází z domu, aby našel lepší svět => zklamání