Absurdní drama

je to drama dvacátého století, je zde zkušenost válek, ztráta základních jistot
-hlavním znakem těchto dramat je absurdita
-absurdní -nesmyslné, bez smyslu
-absurdita je pocit bezmocného člověka
-člověk je v absurdním dramatu v pocitu úzkosti
-nepřítomnost děje, chybí psycholog. motivace postav
-neschopnost komunikace, nesmyslné dialogy
-jazyk je devalvován, komunikace se ztrácí

-Samuel Beckett -Ir, žil v Paříži
-dílo: Čekání na Godota
Vladimír a Estragon stojí na cestě a čekají na Godota, rezignace na život, pocit bezútěšnosti, Godot – něco co nás spasí, dá nám smysl života

-Eugéne Ionesco -Francouz
-oproti Dürenmatovi je abstraktnější, filozofičtější, imaginace
-dílo: Židle (Tragická fraška)
hl. hrdinové – stařenka, stařeček a řečník; chtějí po sobě něco zanechat ale řečník je hluchoněmý => absurdita
-cit. „Svět je mi nepochopitelný a čekám, že mi ho někdo vyloží.“

-Friedrich Dürenmat -Švýcar
-oproti Ionescovi je zde víc příběh
-dílo: Návštěva staré dámy (netypické absurdní drama, tragická komedie)
Klára se vrací jako stará multimilionářka do rodného Güllenu, nabízí městu miliardu ale pouze za spravedlnost, za to že někdo zabije Illa, který s ní měl v mládí dítě a zapřel to a určil tak její osud lehké děvy, město prvně odmítne, pak se shodnou, ujišťují se o Illově vinně a nakonec ho zabijí, Klára – chybí schopnost odpustit, zle podle ní vše zhmotnit
město – „nejsou zlí, jsou jenom slabí jako všichni“
myšlenka – absurdní moc peněz, naprosté odlidštění (Klára),
-dílo: Fyzici
otázka odpovědnosti vědců za vynálezy
-cit. „svět je po válce nezměnitelný ve své absurditě“
„Náš svět to dotáhl právě tak ke grotesce jako k atomové bombě(…).“

-Edward Albee -Američan
-dílo: Kdo se bojí Virginie Woolfové
moderní psychologické drama
o manželském páru, komunikace, navzájem se viní z neporozumění, neschopnost komunikace (rys umění 2. pol. 20. století)

-Arthur Miller-Američan
-dílo: Smrt obchodního cestujícího