České národní obrození

Cca mezi 1775-1848
Je to velké společenské hnutí, které se v důsledku přeměny feudální společnosti projevuje národně osvobozeneckým bojem, demokratickým uvědomováním lidových a měšťanských vrstev a snahu po hospodářském a kulturním osvobození českého národa.
Příčina vzniku : – dáno dobovými podmínkami (rozpad a zánik přežitého feudalismu a nástup kapitalismu a
nového společenského řádu)
– tento přerod ovlivnily myšlenky francouzského osvícenství
– díky nim řada reforem a správních a hospodářských změn (toleranční patent-1781 ; zrušení jezuitského řádu-1773 ; zrušení nevolnictví-1781 ; povinná školní docházka, školství odňato církvi-1774
Nositelem obrození byla především buržoazie a inteligence, rozvíjí se vědecká činnost a písemnictví.
od počátku Národního obrození se rozlišily dva proudy: vědecký a lidový
vědecký proud : reprezentován kritickým dějepisem (Dobner, Pelcl, Palacký (2.fáze))
literární historií a jazykovědou (J. Dobrovský (1.fáze) ; J.Jungman (2.fáze))
lidový proud : sledoval vzdělávací a výchovné cíle, reprezentován divadlem (bři. Thámové)
popularizačně zábavnou prózou (V.M.Kramerius)
Periodizace : 1) konec 18.stol. a začátek 19.stol. ; hlavní byla obrana jazyka ; přechod do „útoku“ po vydání
rukopisů a nástupu preromantismu
2) 20.-40.léta 19.stol. ; vedle sebe existuje romantismus a realismus ; tvoří se náročná díla
v češtině (Čelakovský, Erben, Němcová, Borovský, Tyl)
1.fáze národního obrození
v popředí zájmu byl jazyk (snaha ubránit češtinu před germanizací a vytvořit pevná pravidla). Vzorem byla veleslavínská čeština, hlavním rysem bylo zvýšení zájmu o českou historii ; vliv klasicismu, později preromantismus.
Josef Dobrovský : narozen v Ďarmotech (Maďarsko), po teologických studiích ředitelem kněžského semináře,
vychovatel ve šlechtických rodinách jinak soukromý vědec ; snažil se vždy zjistit pravdu, ať už bude
jakákoli ; psal německy a latinsky (nevěřil v úspěch nár. obrození a že čeština bude jazykem vědy…)
· Dějiny češtiny a literatury (Geschichte der Böhemischen Sprache und literatur ; vrcholem češtiny byla
Veleslavínská čeština, popis souběžného vývoje jazyka a literatury)
· Zevrubná mluvnice česká (Ausführliches Lehrgebäude der Čj ; 1.vědecká mluvnice, nastínil v ní
systém jazyka a formuloval jeho zákonitosti, vyšel z humanistické češtiny ; význam pro
ustálení češtiny ; k aktivní budoucnosti češtiny je však pesimistický)
· Česká prozodie (stanovení pravidel českého verše, základem byl „Sylabotónický verš“ (=normuje se
počet slabik a střídají se nepřízvučné a přízvučné slabiky), ten nahradil poezii psanou
časomírou (=střídání dlouhých a krátkých slabik))
· Základy jazyka staroslověnského (první vědecká mluvnice staroslověnštiny ,kterou mylně považoval
za praslovanštinu ; napsáno latinsky, základ pro novou vědní disciplínu-„slavistiku“ (studuje
jazyk a literaturu slovanských národů))
· Německo-český slovník (dvoudílný)
J. Dobrovský i přes svůj pesimismus k národnímu obrození svým dílem vytvořil předpoklady
k ustálení jazyka, měl hlavní podíl na práci dalšího jazykovědce J. Jungmana a na vybudován
základů obrozenecké literatury.
Obrozenecký dějepis : od roku 1774 v Praze vznik „Královské české společnosti nauk“ ze „Soukromé společnosti
nauk“ (její členové zde řešili problémy filologické (jazykovědné) a historické, snaha o poznání skutečné české minulosti)
Gelasius Dobner : historik, propagátor kritického dějepisu ; odhalil nespolehlivost Hájkovy kroniky, položil základ ke správnému a objektivnímu hodnocení české minulosti
· O české historii (6svazků až do 1198, latinský překlad Hájkovi kroniky s opravami)
František Martin Pelcl : jazykovědec, první český profesor češtiny na pražské univerzitě
· Nová kronika česká (3svazky, až do 1526 ; měla nahradit Hájkovu kroniku, méně podrobné)
Vzdělávací a výchovná próza : reprezentuje lidovou větev, rozvoj novinářství
Česká expedice první literární obrozenecké středisko v Praze, sházeli se v ní pražští vlastenci, venkovští čtenáři, písmáci ; řešili události v literatuře… ; založena V.M.Krameriem (právník, novinář ; pochopil význam novin v osvětě), který zde redigoval Schönfeldské C.K. poštovské noviny ; později založil vlastní Pražské poštovské noviny (později Krameriusovy C.K. vlastenecké noviny)) ; v expedici vydávány knihy lidového čtení a cestopisy (česky)
České divadlo : vlastenecké divadlo – Bouda ; fungovalo 3 roky, pak zkrachovalo, každý den česká hra ; pak české
hry jen v neděli ve Stavovském divadle. Vlastenci si uvědomili, že mluvené slovo působí silněji než čtené.
Hlavní úkol – zajistit pravidelná česká představení a vytvořit hry pro lidové obecenstvo.
1786 na Václavském náměstí (Koňský trh) postaveno divadlo Bouda ; zde hráno vlastenecké hry, veselohry, frašky, pokusy o díl Fr. Schillera nebo Shakespeara ;
Václav Thám : hlavní představitel a zakladatel Boudy ; psal divadelní hry a básně
historické hry: · Břetislav a Jitka · Vlasta a Šárka · Švédská vojna v Čechách …
Prokop šedivý : psal hlavně frašky z pražského prostředí
· Masné krámy · Pražští sládci
Ve Stavovském divadle se r.1787 hrál Don Giovanni (dirigoval ji autor-Mozart), hrálo se tu hlavně německy, české divadlo utlumeno až do 20.let 19stol., moc silná konkurence německá a Italská)
Novočeská poezie : v počátcích náročná (ne pro lidové vrstvy) ; snaha vyrovnat se vyspělým literaturám ; šla
mimo proud lidový i vědecký
Václav Thám : · Básně v řeči vázané (básnický soubor, který měl navázat na starší české básnictví ;
3 části: – starší české básně – překlady anglosaských literatur – pokusy o původní čes. tvorbu)
Antonín Jaroslav Puchmajer : kněz, básník, vydavatel a překladatel, přítel J.Dobrovského ; stál v čele skupiny
mladých básníků (Puchmajerovců), ti vydali pětidílný vlastenecky založený almanach (=sborník))
· Sebrání básní a písní (3 díly stejné jako u Thám, jen místo anglosaských překládal slovanské literatury)
2.fáze národního obrození
Cílem této fáze (ofenzivní) bylo vytvořit národněkulturní program, rozvíjet jazyk a podporovat nacionalismus. Vůdčí osobností tohoto období byl J.Jungman, vznikly také rukopisy. Literatura ovlivněna na počátku preromantismem, romantismem a ke konci realismem.
Josef Jungmann : (1773-1847)vůdčí osobnost druhého období národního obrození ; narozen v Hudlicích u
Berouna, studoval filosofii a práva, potom na čas soukromý učitel Čj, 1815 do Prahy ; původně
dobré styky s Dobrovským, ale kvůli rozdílnému názoru na pravdivost rukopisů ; tvořit začínal jako
básník ve skupině kolem Puchmajera, jeho význam je v činnosti vědecké a organizační. Jeho
překlady byly velmi významné, dokázal, že čeština je schopná překládat díla světových literatur (Fr-
Chautebriand, Ang-J.Milton, Něm-Goethe, Schiller)
· Rozmlouvání o českém jazyku (literární stať, v níž formuloval tyto požadavky na Čj : -zavedení
češtiny do škol a úřadů -usilovnější pěstování čes. literatury a navazování kulturních styků se
slovanskými národy ; myšlenka, že Čechem není každý obyvatel českých zemí, ale jen ti kdo
mluví česky)
· Slovesnost (1820, učebnice češtiny, čítanka a teorie literatury pro gymnázia, v čítance ukázky od doby
Husovy až po současnost ; Jungman v ní ukázal bohatství čes. jazyka a literatury)
· Historie literatury české (dějiny české literatury, podal soupis všech tehdy známých děl)
· Slovník česko-německý (5-dílů, slovní zásoba tehdejší doby, plus vývoj slovní zásoby)
· Zápisky (pocházejí z posledních let Jungmanova života, nebyly určeny pro veřejnost, podávají
svědectví o celé řadě jeho názorů)
Rukopisy : v době po napoleonských válkách tuhá politická situace (touha po svobodě), objevování a vydávání
staročeských lit. památek probouzelo zájem o starou českou literaturu, obrozenci věděli, že se většina děl
nedochovala ; snaha dokázat plnohodnotnost a starobylost češtiny vydáním rukopisů (padělky) také tím chtěli
podpořit národní sebevědomí ; vědecké důkazy předloženy v 80.letech 19stol. (Jan Gebauer, T.G.Masaryk,
J.Goll, O. Hostinský) rozbory obou rukopisů dokázaly jejich nepravost (hlavně jazykově) ; jinak ale rukpoisy
posílily národní vědomí a staly se inspiračním zdrojem pro řadu umělců (R.K.-V.Hanka, R.Z.-J.Linda)
· Rukopis Královédvorský (nalezen ve Dvoře Králové 1817, označen za dílo z 13.stol., obsahuje 6
epických a dvě lyrické skladby a několik dalších skladeb s milostnou tématikou, rukopis
vytváří zidealizovanou podobu českého dávnověku ; rukopis přijat s obrovským nadšením,
nejlépe obraz českého středověku, krásná líčení přírody a citová upřímost lyrických skladeb)
· Rukopis Zelenohorský (Zelená hora u Nepomuku 1818 ; jazykově a historicky situován obsahoval
Libušin soud a kus skladby o staročeském sněmu ; obraz minulosti tak idealizován, že hned
vzbudil podezření o nepravosti)
František Palacký : v roce 1823 se přestěhoval do Prahy, kde se zapojil do osvobozeneckého hnutí (přítel
Jungmana a žák Dobrovského ; největší novodobý český historik (byl pověřen sepsat historii českých
zemí), významný představitel českého národa, z počátku věřil austroslavismu, později od něj
ustoupil a stal se vůdcem staročechů (bojoval za české ústavní právo)
· Dějiny národa českého v Čechách i na Moravě (nejdřív psal německy po 1848 česky ; pět dílů
popisujících historii od pravěku až po nástup Habsburků ; za nejdůležitější považován 3. díl
věnovaný husitství (Palacký v něm viděl nejúspěšnější etapu národních dějin)
Pavel Josef Šafařík : pocházel z východního Slovenska, po studiích v Jeně (Německo) pracoval jako češtinář
v Srbsku, pak v Praze ředitelem univerzitní knihovny
· Dějiny slovanského jazyka a literatury podle všech nářečí (Slovany pojímá jako jeden národ a
jednotlivé slovanské jazyky jako nářečí)
· Slovanské starožitnosti (dějiny Slovanů do 10.stol, na základě důkazů osídlení Evropy poukazuje na to,
že Slované jsou jedni z praobyvatel Evropy)
Jan Kollár : narozen v Mošovcích u Martina, studoval v Jeně na kněze, pobyt v Německu ho ovlivnil po stránce
národnostního cítění i osobní (setkání s dcerou profesora – Wilhelmínou, po 16 letech si ji vzal, stala
se inspirací k dílu „Slávy dcera“), v každodenní konfrontaci s pokrokovými a svobodnými VŠ
studenty a profesory si uvědomoval útisk a cenzuru doma, působil jako kněz v Budapešti, pak jako
profesor slovanských starožitností ve Vídni, zde i zemřel.
· Básně Jana Kollára (86 sonetů Wilhelmíně, plus elegie (=žalozpěvy), ódy ; sbírka základem pro další)
· Slávy dcera (původně 150 znělek s vlasteneckou tématikou, 3části podle řek (Sála, Dunaj, Labe),
později plus další dva oddíly (∑645 znělek, Léthé, Acheron) ; bohyně Sláva (=slovanstvo) si
stěžuje na radě bohů, jakými křivdami Slované procházejí, bohové rozhodnou, aby Milek
(=amor) zplodil Slávě dceru, která má křivdy odčinit (obraz Wilhelmíny) ; předzpěv psán
časomírou, konfrontace kdysi slavné historie s neutěšenou přítomností), ve zpěvech převažuje
tématika milostná a vlastenecká)
· O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými (myšlenka slovanské vzájemnosti)
František Ladislav Čelakovský : narozen ve Strakonicích, od 1834 redaktor pražských novin – Česká včela, dále
jako knihovník a profesor slavistiky ve Wroclavi a Praze ; překládal z ruštiny, polštiny, němčiny a
angličtiny ; soustředil kolem sebe skupinu, která se věnovala ohlasové poezii
· Slovanské národní písně (3svazky slovanských písní (sebral z češtiny, slovenštiny, přeložil, upravil),
považoval je za nedílnou součást slovanského folklóru) po vydání se chtěl soustředit na
ohlasovou poezii všech slovanských národů, ale kvůli válce v Rusku se nejprve zaměřil na
Ruskou, po 10 letech i na českou ohlasovou poezii)
· Ohlas písní Ruských (vznik ovlivněn Rusko-Tureckou válkou, napodobil ruské byliny (=písně o tom,
co bylo), převažuje epický charakter hlavně v bohatýrských zpěvech (Bohatýr Muromec…) a
reagující na soudobé dění (Rusové na Dunaji…) ; formální stránka : časté rusismy ,
opakování slov , častá přirovnání , slovo tři , typicky ruská skladba (PKS za jménem))
· Ohlas písní českých (převažují skladby lyrické, milostné, žertovné a satirické (Vrchní z Kozlova),
v této sbírce je 1.česká umělá balada : Toman a lesní panna (děj má spád, jednoduchý rým,
formálně: zkratkovité vyjadřování, zvolání, otázky, přímá řeč))
· Mudrosloví národa slovanského v příslovích (sbírka 15e3 přísloví se srovnávacími doklady z jiných lit)