Česká poezie 20. a 30. let 20. století
1920 – sdružení Devětsil – Nezval, Seifert, Frejka, W+V+J – svoboda slova, umění, nová témata
1922 – časopis Var – vychází stať Wolkera (Proletářské umění – o nižší vrstvě, ale i pro ni, přijatelná všem, většina k hlasité recitaci)
poetismus – ryze český směr, jediný vzniklý na našem území (Seifert, Biebel, Nezval, Teige) – zabývá se radostí, veselím, štěstím, blízko k dadaismu
Osvobozené divadlo – Vespocket revue
konec 20. stol. – politické vlivy (Gottwald) – požadovali díla prodělnická – autoři vydávají Manifest sedmi (Seifert, Majerová) – psát, co chtějí, někteří odešli ze strany
30. léta – surrealismus – nezasáhl všechny autory – otázka podvědomí (neměl prostor se rozvinout) – píší se texty varující
Jiří Wolker – Host do domu – dívá se na svět s úžasem, opěvuje všední věci a krásu života
Svatý kopeček -pásmo přidané k Host do domu; autobiografické – setkání s dávnými přáteli; věří, že se
bude moci podílet na přebudování světa
Těžká hodina – jeho názory na svět se mění; ztráta mladických ideálů; chce vidět svět takový, jaký doopravdy je
Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, Umírající, Epitaf
Pohádky – O listonošovi, O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce
Konstantin Biebl – spáchal sebevraždu
prol.: Zloděj z Bagdádu – okouzlení nejprostšími věcmi, vidí ale i sociální rozpory; snaha zmírnit utrpení
Věrný hlas (na smrt Wolkrovu), Zlom
poetismus: S lodí jež dováží čaj a kávu – okouzlení z cest
Nový Ikaros – snaha vyjádřit životní pocit – rozporuplnost, vzpomínka na milování ve školním kabinetě
poválečná: Bez obav (shrnutí básní z předchozích let)
