Humanismus a renesance v Českých zemích, literatura doby pobělohorské

U nás se vyskytlo později než ve zbytku Evropy, asi od druhé poloviny 15.stol. až do roku 1620. V tomto období probíhalo soupeření mezi městy a šlechtou, také poklesla králova moc (vláda Jagellonců). Od roku 1526 (nástup Habsburků) také církevní spory mezi katolickou Habsburskou dynastií a nekatolickou šlechtou a měšťanstvem (evangelíci a českobratrská církev). Nástup renesance podpořilo také zlomení monopolu církve v kulturním životě a rostoucí význam měšťanstva. Charakter literatury začaly jako tvůrci i čtenáři silně ovlivňovat měšťané. V celé této epoše vzniká jen málo původních děl, spíše se upravují starší díla, časté jsou překlady cizí tvorby, ubývá veršované tvorby, nastupuje naučná a vzdělávací próza. Nejvýše se cení právnictví (hledá se v něm obdiv k starořímským řečníkům, potřeba dokonalého mluveného projevu). Knihy se nejvíce rozšířily po zdomácnění knihtisku (Plzeň 1468-1.česká tištěná kronika Kronika Trojánská), od 2.pol. 15.stol se humanismus rozlišil na dva směry: český a latinský
Latinský směr
Vzniká dříve než český, páč se rozvíjel díky studentům a učencům z Itálie. Latinsky psaná díla se objevují za vlády Jagelonců, představiteli jsou hlavně katoličtí šlechtici, určena spíše pro vzdělané.
Jan z Rabštejna : byl v diplomatických službách Jiřího z Poděbrad, zemřel v 1473
· Dialogy (rozhovor 4 šlechticů o aktuálních politických problémech)
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic : ctižádostivý církevní hodnostář, psal filozofickou prózu a básně
· Žaloba k svatému Václavovi (ostrá kritika českých mravů)
Hynek z Poděbrad : syn krále Jiřího, přeložil několik Boccaciových novel)
Jan Skála z Doubravky : · Rada zvířat (veršovaná skladba, soubor humoristických rad panovníkovi)
Český směr
Vyskytl se až později, jeho tvůrci byli hlavně měšťané usilující o hospodářský vzestup. Ti využívali literatury jako prostředku v boji politickém i myšlenkovém.
Viktorin Kornel ze Všehrd : právník a profesor, později soudce ; ve svých dílech formuloval zásady českého
humanismu a usiloval o psaní děl kvalitní češtinou (snaha dokázat, že čeština je
schopná překládat řecké a římské klasiky), chválil její krásu, a chtěl ji dále zvelebovat
· Knihy o napravení padlého (překlad latinské knihy cařihradského arcibiskupa Jana Zlatoústého, napsal
také předmluvu k tomuto dílu, kterým brání český jazyk, odmítal psát latinsky)
· O práviech, súdech a deskách Země české knihy devatery (právnické dílo, chtěl podpořit měšťanstvo,
ale v soudobé pol. situaci neuspěl, v díle také srovnání českého a římského zvykového práva)
Václav Písecký : jako první překládal z řečtiny
Václav Hájek z Libočan : katolický kněz, vlastenec
· Kronika česká (české dějiny od příchodu praotce Čecha až po korunovaci Ferdinanda I. (1526) ; je to
prohabsburská kronika (jediná povolená v době „temna“), oslavuje šlechtu a katolicismus,
historicky nepřesná, ale ceněná pro autorovo vynikající vyprávění, psána vytříbenou češtinou)
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic : šlechtic, vzdělaný dvořan, diplomat a válečník, byl popraven po 1620
· Putování (psal s Václavem Vratislavem z Mtrovic plus navíc řadu cestopisných děl)
Jan Blahoslav : narodil se v Přerově v měšťanské rodině, stal se biskupem Jednoty bratrské, autor odborných děl
o Čj a hudbě ; také překladatel, historik, učitel…
· Akta Jednoty bratrské (soubor pramenů k bratrským dějinám počínaje založením, historické dílo)
· Muzika (dílo hudební teorie pro pěvce i skladatele)
· Filipika proti mizonuzům (=útočné dílo proti nepřátelům vzdělání, vědy… ; polemický spis proti
dřívějšímu názoru Jednoty bratrské-nepotřebě vyššího vzdělání ; dílo pojmenováno podle
Filipa Makedonského, který vedl vášnivé debaty s Démosténem ; J. Blahoslavovi se podařilo
prolomit odpor Jednoty bratrské oproti vyššímu vzdělání a přesvědčil je o opaku, dílo se stalo
základem pro náročnou českou literaturu)
· Kancionál šamotulský a Kancionál ivančický (zpěvník duchovních písní+hudební teorie ; 1561
v Šamotulech (Polsko) kodifikace norem pro českobratrskou píseň)
· Gramatika Česká (rozsáhlé dílo o jazyce (ne o gramatice v dnešním slovasmyslu, ale jazykový brus) ;
spis usilující o vytříbený a správný jazyk, odmítá nářečí, snaha o jednotnou normu ; později
doplněno sbírkou přísloví, která pak posloužila při překladu Nového zákona)
· překlad Nového zákona (později se stal součástí Bible kralické ; v době pobělohorské se stalo vzorem
jazykové správnosti a spisovného jazyka)
Daniel Adam z Veleslavína : narozen v Praze, působil jako univerzitní profesor, zeť nakladatele Melantricha
jehož nakladatelství později vlastnil, jazykově upravuje všechna díla ve svém nakladatelství,
čeština je na samém vrcholu „Veleslavínská čeština“ (literární produkce představuje „zlatý věk
českého písemnictví“) ; jinak významný organizátor a své podněty dával do lit. produkci své
doby, tajný stoupenec Jednoty bratrské
· Kalendář historický (jediné původní autorské dílo, v němž zaznamenal významné historické události
různých dob podle výročí)
· odborné spisy : Politica historica, Herbář, Kronika Moskevská
V této době též oblíbené „knížky lidového čtení“, které sehrály významnou úlohu v demokratizaci literatury.
· O bratru Janu Palečkovi · O doktoru Faustovi · O Fortunátovi · O Meluzíně

Jan Ámos Komenský : 1592-1670 nelze zařadit ani do renesance ani baroka, představuje přelom ; narozen v Nivnici (JV Moravy, přídomek podle rodiště jeho otce – Komny) v českobratrské rodině, po studiu na střední škole odešel na VŠ do Německa (Hebron, Heidelberg), zde poznal rozdíl v pokročilosti vědy u nás a ve zbytku Evropy a rozhodl se věnovat vytvoření české národní vědy ; v době pobělohorské však obrátil svou pozornost k reformám výchovy a vzdělání ; po studiích návrat do Čech, zde učitel, kněz na S Moravy (Přerov, Fulnek), po bitvě na Bílé hoře se skrýval, zemi definitivně opustil v 1628, později pobýval v polském Lešně (centrum emigrantů, tam mu 1656 shořela většina knih, manželka a dítě), 1630-1656 cestuje po Evropě jako reformátor škola posel míru, nakonec procoval v Amsterodamu, pochován v Naardenu ; ve svém díle obsáhl mnoho oborů jako pedagogiku, filozofii, teologii, český jazyk a literaturu, jeho nadčasové myšlenky tvoří základ pedagogiky.
Díla umělecká
· Labyrint světa a ráj srdce (1631, alegorie (=jinotaj), znázorňuje autorovu pouť městem (=svět)
poutník si chce vybrat povolání (doprovází ho Vševěd Všudybud a Mámil Mámení)
mámení mu nasazuje „růžové brýle“, přes které má vidět svět zkresleně, ty se však posunou a
on vidí, že ve městě vládne podvod, klam, touha po moci, penězích a kariéře ; v zoufalství nad
realitou se uzavírá v ráji svého srdce (=v samotě a náboženském rozjímání)
· Listové do nebe (pět fiktivních dopisů chudých a bohatých Kristovi a přejí si, aby rozsoudil jejich
spory ; chudí si stěžují na chudobu a lakotu boháčů, kteří si stěžují na věčnou nespokojenost
chudých ; Kristus všechny napomíná a nabádá ke smíru a větší toleranci)
díla pedagogická
· Didaktika magna =velká ; nejproslulejší dílo, přeloženo do všech Evrop. Jazyků ; obsahovalo 6 zásad
1.člověk má být vzděláván po celý život 4. odstranění drilu, důraz na logiku
2.vyučování má být veřejné a zdarma 5.postup lehkéàtěžké ; konkrétníàobecné
3.středem zájmu je žák 6.užívání názorných pomůcek
myšlenka 4 stupňů vzdělání a výchovy:
1. do 6let, dítě v péči matky, má být harmonicky rozvíjena jak tělesná tak duševní stránka
2. 6-12let, obecná škola ; má být v každém menším městě, základy čtení, psaní, počítání a výchovy
3. 12-18let, už jen pro chlapce, příprava pro studium na VŠ (=gympl)
4. 18-24let, jen pro nejlepší, studium na univerzitě, 4roky teorie pak 2roky praxe (cestování)
· Informatorium školy mateřské (určeno matkám a chůvám, upozorňuje na význam předškolní výchovy,
hlavně důraz na estetiku a rozvoj fyzické stránky dítěte)
· Brána jazyků otevřená (původně učebnice latiny, 100kapitol, první učebnice moderního typu, kde
pojmům odpovídají slova a věty, obsahem je svět, se kterým se má žák seznámit)
· Orbis Pictus (=svět v obrazech ; obrázková učebnice, v níž se žáci seznamují se světem v mateřském
jazyce a pak se podle toho učí cizí jazyky)
dále · Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (píše v době kdy si uvědomil, že role Jednoty bratrské je u
konce, odkazuje českému národu, lásku k pravdě, vzdělání, mateřskému jazyku a k vlasti ;
myšlenka „Věřím i já v Boha, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše
uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český !“)
· Porada o obecných věcech lidských (Komenského ideál o sbratření všech národů na světě
prostřednictvím vědění, je to vrcholné dílo pansofické (=vševědné) ; cílem převychování
celého lidstva, které by vedlo ke zvýšení mravní úrovně lidí, k lepšímu vztahu mezi lidmi,
národy a státy, po odstranění všech rozporů nastane celosvětový mír)
Tvorba po roce 1620
V této době již v českých zemích převažovala barokní tvorba, díla byla psána, česky nebo latinsky, později převažuje němčina. Tématické odchýlení od snahy poznat skutečnost, ale obrat k nadpozemským silám (jako únik před strastmi doby), umění se rodí z pocitů člověka otřeseného v hloubi své bytosti a nedůvěřujícímu v rozum a obracejícímu se od vnějšího světa a zaměřující se na vlastní nitro. Zdůrazňuje význam víry. Jako hlavní článek víry byl považován boj proti jinověrcům. V této době probíhala silná katolizace, utvrdila se církevní moc, příchod jezuitů (cenzura). V Evropě soupeření několika vladařských rodů, utvrdil se absolutismus.
Znaky baroka : – důraz na záporné jevy (pesimismus, mučení svatých)
– ohromuje nádherou a okázalostí (přezdobenost)
– důraz na lidskou bezmocnost, pomíjivost světa a snaha vytvořit iluzi a ohromit
– důležitou roli mělo světlo
Oficiální literatura českého baroka :
Po Bílé hoře zřetelný úpadek umění, rapidně se snížil počet spisovatelů i čtenářů, tématicky omezení na církevní téma (hrdina: mučedník nebo světec). Znaky: pocity marnosti světa a úvahy o smrti a posmrtném životě. Žánrově se prosazuje legenda, postila a kázání, náboženské rozjímání a duchovní lyrika. Většina tvorby byla na venkově (lidová a pololidová tvorba), také úpadek českého jazyka (brusiči, puristé…)
Bohuslav Balbín : jezuitský učitel, psal výhradně latinsky i přesto, že neztratil vědomí příslušnosti k českému
národu, podezříván za protistátní myšlenky, pronásledován
· Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého (latinské pojednání určené přátelům,kteří si
uvědomovali úpadek národa a jazyka, vyjádřil právo národa na vlastní jazyk, snažil se bránit
jazyk vlivu Nj, odsoudil vytlačování Čj ze škol, úřadů… ; vydáno až za národního obrození)
Tomáš Pešina : žák a pokračovatel Balbína
Adam Michna z Otradovic : hudební skladatel a varhaník, tvůrce české barokní poezie, tvorbou se blížil
venkovskému lidu a jeho vnímání, řada básní později zlidověla (chtíc, abys spal…), nejčastějším
námětem jeho děl je duchovní láska
· Česká mariánská muzika radostná i žalostná · Loutna česká
Lidová a pololidová tvorba :
Značně odlišná od oficiální, v této době hlavní představitelka kultury
Znaky lidové tvorby: 1. – anonymní – v ústním podání -bohatá na témata
témata 2. – otázka života a smrti – nechuť k vojně – příroda
– vztah k rodině a pánům – milostná tématika – práce
útvary 3. – pověst (=fakt doplněn fantazií) povídka, proroctví (=vize o budoucnosti), hádanky
a hlavně píseň
pololidová tvorba: u ní jsou známí autoři (písmáci=uměli číst a psát), vznikaly písmácké paměti, kroniky a
jarmareční (kramářské) písně (J. Vavák) ; rozvoj loutkových her (M. Kopecký) a lidového dramatu