Jazyková, kompoziční,a stylistická mnohotvárnost naší meziválečné prozy

doba meziválečná – trvala pouze 20 let, ale bylo to pestré období, kdy se literatura odprostila od tradičního smyslu pro společenskou zodpovědnost
– je to období, kdy poprvé vzniká samostatný československý stát
– tvoří zde ještě starší generace ( realisté, naturalisté, Alois Jirásek (1851-1930))
– přešla tady 1.sv. válka Þ literatura je poznamenána, během 1. sv. války dochází ke krizi v rozumu, hledání nových cest, experimenty Þ objevují se zde témata osamocení, vytržení člověka, hledají se nové cesty Þ experimenty,vznikají díla jedinečná Þ mnoho autorů posunuje literaturu dopředu
– objevují se nové proudy:
– demokratický proud
– společenský román
– experimentální proud (existencialismus – Franz Kafka)
– dochází ke změnám v kompozici, stylu Þ přispělo k formování české literatury
– spisovatelé řeší krizi epiky Þ krize epiky souvisí s vývojem epiky ve 20. stol .Þ odraz 1.sv. války (ztráta víry, jistot, hledání Þ racionalismus, vývoj vědy a techniky se obrátil proti člověku)

– hl. představitelé: Čapek, Vančura
– doba svobody, ale trvala krátce
– meziválečná doba – demokratický stát, roztříštěný stát à budování
– pestrá doba, oproštění čes. lit, 1. sv. v. – krize rozumu, hledání nových cest, experimenty
– rozmach literatury, překlad do jiných jazyků, realistická, psychologická, utopická, katolicky orientována, zaměření na venkov, historické romány, reportáže a sociální tematika
– téma osamocení, vytržení člověka, byrokracie (podobnost s Kafkou)
– 20. léta – rozmach, stabilizace
– 30. léta – hospodář. krize, NSDAP – Chlupatej Dolfek J – napjatá situace

– literatura: nemuseli spisovatelé přijímat politické cíle, nemuseli bojovat o českou identitu, literatura zbavena služebných úkolů

– představitelé:
– v Lidových novinách: Eduard Bass, K. Čapek, K. Poláček, R. Těsnohlídek, J. Čapek, Vl. Vančura, I. Olbracht, M. Majerová, M. Pujmanová, Karel Nový
– psychologická próza: Jar. Havlíček, Egon Hostovský
– venkovská próza: Vojtěch Martínek, Frant. Krepina, Jan Čep
– mimo stojí: Jakub Deml (katol. lit., próza, statě)
– 2 pilíře: K. Čapek (mísení žánrů, jazyk, rozmanitost tvorby) Vl. Vančura( poetizace prózy)
K. Čapek
– krizi epiky řeší tím, že povyšuje nižší liter. žánr na vyšší (např. detektivku),
– povýšil hovorovou češtinu na jazyk literární, mísí styly, kompoziční mnohotvárnost,
– intelek. obsah (řeší problémy své doby)
– chtěl, aby si jeho díla dokázala přečíst služka i intelektuál
– rozložený na 2 osobnosti:
Čapek – spisovatel: sleduje vyšší témata
Čapek – novinář : zabývá se každodenním životem
– mistr synonym, smysl pro humor, jeho díla jsou nasáklé lidstvím blízkým každému
– mnoho žánrů: drama, romány, povídky, publicistika (fejetony), cestopisy (sám je ilustroval), úvahy eseje, drobné práce, úvahy do novin, za,myšlení
– význam jeho tvorby překročil význam české literatury (už ve své době), kandidátem na Nobelovu cenu (kdyby bývaly nepřišly hrůzné události)
V. Vančura
– protipól K. Čapka, stylistická rovina je jiná než Čapkova stylistická řeší krizi epiky zvýšeným lyrismem (přes lyriku se dostává k epice), zvýšená emotivnost, fantazijní metaforika, napomáhá mu výtvarné vidění (představivost), děj je roztříštěn – narušuje klasickou dějovou linii, košatá souvětí (inspirace v humanistické veleslavínské češtině), používá neologismy, archaismy, zastaralé vazby
– tvorba rozmanitá – povídky, romány, dramata, filmové práce, atypické historické romány, poetis. hříčky