LUMÍROVCI

Jaroslav Vrchlický –
– epika – Zlomky epopeje – rozsáhlý básnický cyklus, zachycuje myšlenkový vývoj lidstva – je čím dál lepší
Duch a svět – filozofický charakter, popisuje lidstvo od pravěku po současnost
Zlomky epopeje, Nové zlomky epopeje
Hilarion – ze starého Egypta – žil asketicky, ale uvědomil si, že nic neprožil, oslava naplno prožitého života
Bar Kochba – o vzpouře Židů proti Římanům
– milost. – Dojmy a rozmary, Poutí k Eldorádu, Eklogy a písně – optimistické, oslava lásky a štěstí
– lyrické – Sonety samotáře, Poslední sonety samotáře
Josef Václav Sládek – Básně – impulsy – smrt manželky, utiskování indiánů v USA
Světlou Stopou, Sluncem a stínem – optimistické
Skřivánčí písně, Zvony a zvonky – poezie pro děti, inspirace ÚLS
Selské písně a české znělky – pronárodní, trochu zidealizované; všímá si sociálních rozporů
Jiskry na moři – vlastenecká a národní lyrika
Julius Zeyer – Karolínská epopeja – inspirace z nejstarších francouzských děl, oslava rytířských ctností
– Vyšehrad
pozdější inspirace: německá okupace – Zpěvy páteční, Dyk – Pohádky z naší vesnice

morfologie – část mluvnice (gramatiky), nauka o tvarech slov; zabývá se tříděním slov na slovní druhy a jejich mluvnickými významy
mluvnické kategorie jmen: pád – předložkové nebo bezpředložkové; syntaktické funkce: 1. pád – podmět; 2. pád – přívlastek (střecha domu) i předmět (dosáhl cíle); 3. pád – příslovečné určení nebo předmět; 4. pád – předmět; 5. pád – nemá platnost větného členu, vyjadřuje zvolání, výzvu; 6. a 7. pád – příslovečné určení (jel po mostě, autem); 7. pád – doplněk (zvolili ho králem) i předmět
věcné významy: 1. pád – původce děje (nominativ jmenovací – město Praha) ; 2. pád – přivlastňovací (dílo Nerudy), původce děje (přednáška profesora) …; 3. pád – prospěch (dám matce knihu); 4. pád – cíl děje; 6. a 7. pád – okolnosti děje
číslo – jednotné, množné nebo duál – pro označení páru (na ramenou); jména pomnožná – tvar množného čísla, ale označuje 1 věc (kamna); jména hromadná – jednotné číslo označuje větší počet věcí (uhlí); jména látková – tvar jednotného čísla označuje věci shodné s celkem (voda, mák)
rod – mužský (životný, neživotný), ženský, střední; odchylky od biologické a mluvnické (ne)životnosti – dobytek, nebožtík, koně
se plašili; u některých slov – životné i neživotné koncovky – ledoborce/i; přechod v rodě – dítě (n.), děti (f.); dvourodost –
kedluben/a; ; odchylky od biologického a mluvnického rodu – děvče; rozdíly v pohlaví a jejich (ne) vyjadřování – mandelinka (f.)
je škůdce (m.), jména zvířat (sýkorka, had) – nelze utvořit jméno opačného pohlaví jinak než opisem; pojmenování vespolné (kočka) – označuje celý druh
podstatná jména – jména osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, nejčastěji funkce podmětu nebo předmětu; druhy substantiv – konkrétní (pes), abstraktní (trpělivost), druhová (zvíře), látková (mouka), vlastní (Čech); Kostka – str. 37-40
přídavná jména – pojmenování jakostní (sladký) a vztahová (dospělý); nejčastěji funkce shodného přívlastku, doplňku nebo jmenné části přísudku; lze je stupňovat; druhy adjektiv – složená (tvrdá – mladý, měkká – jarní), jmenná (mlád), přivlastňovací (bratrův); Kostka str. 41-42
zájmena – zastupují nebo naznačují podstatná jména; svými tvary vyjadřují pády, dvojí číslo a někdy i trojí rod (1 tvar pro všechny rody); ve větě mají funkci podstatného (přídavného) jména, které zastupují; druhy pronomin – osobní, přivlastňovací, ukazovací, vztažná, neurčitá; Kostka str. 42-45
číslovky – vyjadřují kvantovost počítanou (vyjádřitelnou čísly – pět) nebo nepočítanou (neurčitou – málo); zčásti sklonné, zčásti nesklonné (dvakrát); rodové (druhý/á/é) nebo bezrodé (s šesti kamarády, dívkami, děvčaty); ve větě mají platnost substantiv; druhy numerálií – základní, řadové, druhové, násobné, podílné; Kostka str. 45-47