Otokar Březina (1868-1929

– básník – vizionář, mystik, myslitel, filozof
– věděl, že člověka něco přesahuje, Þ básník kosmu
– vychází z impresionismu, ale tvoří v symbolismu
– narodil se v Počátkách na Českomoravské vrchovině Þ neslo stopy smutku, matka ho velmi ovlivnila, měl k ní úzký vztah
báseň: Moje matka
kajícnice smutná ( symbol)
…. den její neměl vůně, barev, květu, jasu
plod žití suchý jen, jenž
jako popel chutná jen
bez osvěžení trhala ze stromu času (symbol)
– šedost, tvrdost práce, chudoba, nesmírná pokora, silně věřící
trpká chuť života Þ verše, které hovořily o životě matky
„…. mé smutné mládí, nebyla její duše mojí sestrou?“
– žil v ústraní, stal se učitelem
– člověk plachý, nepotrpěl si na žádné pocty, skromný, nikdy se neoženil (vztah k Anně Pamrové – korespondovali si, viděli se asi 4krát)
– hodně moderních autorů se k němu později vraceli
– „ Po Máchovi je u nás Otakar Březina nejúchvatnějším strůjcem moderního obrazu“
Vítězslav Nezval
– získal literární cenu
– básnické sbírky: ve všech sbírkách se snaží přiblížit k poznání tajemství vesmíru a lidské existence, sklon k samotářství
· Tajemné dálky
– poznamenaná mládím, sklon k samotářství
– vzpomínky na matku (pokorná, odříkavá, zbožná) a mládí; samota a bolest se mu stávají osudem Þ smrt rodičů ho velmi poznamenala, trpí i nenaplněným milost. vztahem
– básně: Mrtvé mládí, Moje matka
· Svítání na západě
– symboly:“západ“= smrt, „kobka“ = samota, „smrt“ = vysvobození z pozemského života, ze všech strastí, „bolest“ = přivádí člověka k poznání života, záhad vesmíru, „samota“ = přináší hořkost
· Větry od pólů
– nejabstraktnější
– pól – něco vzdáleného, osamoceného
– „ Kde je ona tajemná vůle ovládající svět?“, ptá se sám sebe na otázku
„ Je to vůle nejvyššího.“,říká
Stavitelé chrámu
= jednotlivci v zem. pokolení, kteří přinesou lidem něco užitečného = šiřitelé pokroku, umělci, vědci Þ staví chrám lidství
– dostává se k lidem
· Ruce
– snaží se přiblížit celému světu (všem ostatním bratřím)
– ruce = symbol milionu rukou, které objímají svět (všech lidí)
– O. B. pochopil, že všichni lidé se podílejí na přeměně světa
– vidina věčného bratrství

forma:
– bohatství METAFOR – šílenství metafor, dosti složité řetězce představ a dojmůÞrozvíjí SDRUŽOVÁNÍM, PROTIKLADY
– dočasné odtržení rýmu i pravidelné rytmizace
– 1. autor v české poezii – VOLNÝ VERŠ
– velké množství termínů

– ukázky:
– báseň: Apostrofa podzimní (b.sb.Tajemné dálky)
– oslovení věcí neživých, volný verš
– smyslové dojmy:
– vůně(chladné) – čichové vjemy
– „dech jiter zemřelých a mrtvých nálad (vůně konkrétní x abstraktní)
– zrakové vjemy: „purpurové ohně západu, svit zhaslých barev“ (barevné)
– sluchové vjemy: „šum pokosených hlasů, sbor ptáků“
– vzpomínka na léto (je pryč), kdo odešel Þ koloběh života
– oxymory= básnické přívlastky, které jsou logicky v protikladu: „ let mrtvých motýlů“, „svit zhaslých barev“, „kolotavé vření tisíců zhaslých životů“ Þ oxymory se snaží vyjádřit, že bylo něco krásného,ale je to pryč
– niance-odstín
– – podzim mu splývá, melancholie, každá strofa končí zvoláním – oslovuje podzim
– báseň: Zpívala
– motiv: zpívala o lásce k milému, který zemřel
– láska zde není konkrétní
– vyjádření smrti = nejtajemnější ze všech cest
– věčné otázky, mystik
– rozdíl mezi Sovou x Březinou:
– Sova: momentální dojem, pomíjivý, náhlý
– Březina: symboly, trvalé otázky života, poezie filozofická