Světová próza 2.pol.20.stol.

– druhá polovina 20.stol. je ovlivněna hlavně 2.světovou válkou.
– válka se stala hlavním motivem tvorby mnoha autorů
– liší se však pohled spisovatelů západních a východních zemí:
liter.východní- prosazuje patetický pohled(„černobílý“)…přítel x nepřítel, velkolepé scény, heroistické
liter.západní – pohled „zdola“, zachycuje lidské nitro-více se čtenáře dotýká
složitější, pravdivější, dívá se do vlastních řad(ironie, satira)
– dalšími impuls pro psaní bylo použití atomové bomby v Japonsku, Černobyl, Studená válka, poznání vesmíru, prudký rozvoj vědy a techniky, holocaust…
– krize v mezilidských vztazích (u nás Kafka) – odlidštění, osamocení, pocity ohroženosti, úzkosti, odcizení
– nekonvenční postoje vůči společnosti – bídníci-postoje mladých, snaha distancovat se od těch co mají moc, patří k elitě = vytvořit si vlastní svět, drogy, různé komunity
– poznání – ovlivnila to krize vědy a techniky-pouhým racionálním myšlením se nedá vše vyřešit
– nevíra v racionalismus –
– v literatuře se objevují experimenty
– obrací se k mýtům a legendám, příběhy z minulosti
– nárůst katastrofické vize v literatuře (SCI-FI)
– čtivá literatura – „řemeslná literatura“(rutinérně dobře napsaná)

Literární směry: Existencionalismus (Jean Paul Sartre, Albert Camus)
Beat generation (Allen Ginsberb, Jack Kerouac)
Neorealismus (Alberto Moravia)
Magický realismus (Michail Bulgakov, Gabriel García Márquez)
Postmodernismus (Umberto Eco)

Obraz války v literatuře (Norman Mailer, William Styron, Joseph Heller, Heinrich Böll, Günter Grass)