Attické období (5. – 4.stol.př.n.l.)

– Název podle kraje Attika, kde ležely Athény – centrum v tomto období
– Hlavní přínos tohoto období – drama a próza
– Počátky divadla všude na světě souvisí s náboženskými tradicemi (Indie, starý Egypt, i Řecko…)
– Starořecké drama (tragédie a komedie) vzniklo z obřadních her spojených s kultem boha plodnosti a vína Dionýsa (velké a malé dionýsie – leden, velikonoce), které se konali v Athénách pod Athénskou Akropolí) a attickém venkově
– Význam pro vývoj dramatu měla zejména závěrečná část oslav (představení), v nichž sbor pěvců oblečených do kozlích kůží přednášel oslavné básně s doprovodem tance tzv. dithyramby. Z nich se vyvinula tragédie.
– Komedie se vyvinula ve Starém Řecku z původních lidových frašek a bývala provázena nejprve na dionýsiích v Athénách
– /předvádění her – ráz masových představení – byly to závody básníků. 3 dny byly vyhrazeny pro tragédii, pak byl přidán i jeden den pro komedii.
– Legendární Tezpis – proměnil vůdce sboru v herce (asi r. 534 př.n.l.), který přestavoval určitou postavu. 2. herce zavedl Aischylos (možný dialog) a 3. herce Sofokles – stačí už pomocí masek odehrát všechny role (i ženské)
– Hry:
– Uváděny v amfiteátrech a všechny měli trojí jednotu: času, místa a děje
– Vnitřní stavba dramatu: expozice – kolize – krize – peripetie – katastrofa
– Náměty z matologie
– Tragédie
– Drama s vážným obsahem, hrdina se dostává do konfliktu se silami silnějšími než on sám (např. osud), zápasí s nimi a většinou podlehne a zemře
– Rozkvět tragédie: AISCHYLOS, SOFOKLES, EURIPIDES
– Aischylos (524-456 př.n.l.)
– Otec řecké tragédie – můžeme mluvit o dramatu
– Dochovalo se 79 her (udává se jinak 90), z toho 7 celých)
– Hrdinové jsou závislí na bozích, vina je dědičná – daný osud
– Zavedl 2.herce
– Námět:
– Hrdina překročí řád a bohové ho trestají
– Čerpá z mytologie

– Hry
– Peršané – o řecko-perských válkách, varuje před dobyvačnou politikou
– Prométheus – přinesl lidem oheň, připoután na Kavkaze
– Sedm proti Thébám
– Elektra
– Prosebnice
– Oresteia (Agamemnón, Oběť na hrobě, Usmíření Lítice)
– Sofokles (496-406 př.n.l.)
– Chtěl být hercem, ale měl slabý hlas
– Napsal přes 120 her, dochovalo se 7
– Zavedl třetího herce, rozšířil dialogy, omezil zpěv, prohloubil dramatičnost
– Hry
– Oidipus vladař – konflikt mezi osudem a lidskou vůlí vzdorovat rozhodnutí bohů
– Antigona – trest – samota – svědomí, rozpor mezi zákony vládců a morálkou
– Euripides (4.stol. př.n.l.)
– Všestranně nadaný
– Jeho postavy byly mravně silné, vášnivé
– Postavy žen
– Hry
– Médea – (zrazená žena) – Argonauté, zlaté rouno