Próza
historická próza
– Herodotos – otec historie
– Spis o řecko – perských válkách (nekritický přístup)
– Popisuje události s geografickými a etnografickými zajímavostmi
– Thúkýdides – vrchol řeckého dějepisectví
– Současné dějiny
– Přistupoval kriticky k materiálům, ověřoval si je, hledal příčiny jednání lidí – zakladatel vědeckého dějepisectví
– B) řečnictví
– Důležité v kulturním i veřejném životě
– Soudní, politické a epideiktické (oslavné)
– Ísokrates – oslavné – určeno k četbě (např. Panegyikos – oslava Athén)
– Désmosthenés
– největší politický řečník
– řeči proti Filipu Makedonskému – Filipiky (od nynějška, filipika = útočné řeč)
– C) filosofická próza
– Platón – sepsal rozmluvy Sokrata (žák Sokrata)
– přes 40 spisů (hl. rozmluvy lidí a Sokrata)
– př.: Faidros (o kráse), Menón, Symposion (nejpočetnější), Ústava, Obrana Sokratova (3 řeči pronesené před soudem)
– Aristoteles
– Žák Platóna a učitel Alexandra Velikého
– Věnoval se i divadlu – srovnával tragédii, komedii a epos
– Spisy: Poetika – teorie literatury a básnictví, Rétorika – teorie dramatu
– Sokratés
– Učil svou filozofii v rozmluvách, nezapisoval dialogy
– Negativní vztah k demokracii – odsouzen k smrti
