Divadlo po 2. S.V.
– omezení v 50. letech, pult osobnosti, měli jsme diktovanou kulturu ze Sovětského svazu
– v 45 – 48 se hrály hry, které byli napsané za války (Drda – Hrátky s čertem)
– divadlo V+W snažili se obnovit osvobození divadla
– D46 – obnovení divadla
– 50. léta – agitační hry pro obnovu republiky a nové vedení státu
– od pol. 50. let – dochází k tématické změně (Milan Jaruš – Inprententi)
Ivan Stehlík – psal zájmové hry – zjednodušený pohled na hrdinu,
– socialistický scénarista
• Mordová rokle – z války
– všímá si zemědělství
• Jarní hromobití
Hrubín (konec 50. let)
• Srpnová neděle – konflikty mezi lidmi
– většinou píše o hrdinovi, který má konflikty sám v sobě – tím prolomil schématické téma.
Divadla malých forem
Semafor
– 60. léta, tady vše začíná = základ všech malých divadel
– dříve byla Reduta – tam hrály, takový jazzový klub
– 7 malých forem divadel
– zakladatel Suchý, Šlitr – pak Moravcová, k nim pak další herci Dvořák, Grossmann, Šimek, Sobota, Kramol
– je v hrách určitý politický podtext, což lákalo lidi, aby se ujistili ve svých názorech
– zpěv je s tím spojen – texty Suchého
Na zábradlí
– s 90. lety přišla věc, že se vraceli domy, pozemky,ale i divadla, měnili se majitelé.
