Česká poezie od přelomu 19. a 20. století do 20. let 20. století
– na přelomu 19. a 20. století převládla v české literatuře tendence překonat individualismus a sblížit literaturu s běžným životem. Při utváření těchto nových názorů hrály významnou roli nové myšlenkové proudy, které pronikaly mezi českou uměleckou společnost. Asi nejvýznamnějších z nich byl anarchismus (mladý S.K. Neumann, František Gellner). Anarchisté se sdružovali kolem časopisu Nový kult, který založil právě S.K.Neumann. Významnou úlohu hrály i antimilitarismus (hnutí odmítající válku), civilismus a vitalismus. Mezi skupinou takto zaměřených autorů časem převládly pesimistické nálady a odporu ke společnosti. Z nich pak vznikla skupina tzv. anarchistických buřičů, které dočasně spojil odpor k soudobé společnosti. Sdružili se kolem anarchistického časopisu Nový kult. Snažili se hledat nové možnosti života, alternativy k tomu současnému, a životní jistoty.
– těsně před 1. světovou válkou se formuje mladá literární a umělecká generace kolem Almanachu na rok 1914. Tato skupina odmítá symbolismus a přespřílišný individualismus a obrací se k moderní a technice a budoucnosti (názory civilismu)
