Jazyk jako nástroj myšlení. Jazykověda a její discipliny.

jazykovědy se stalo dílo Ferdinanda de Saussura Kurs obecné lingvistiky, vydané poprvé v roce 1913, v němž tento švýcarský badatel odhalil (krom jiného) těsnou spojitost jazyka s myšlením („Hranice našeho jazyka jsou zároveň hranicemi našeho světa.“). I on byl však součástí širšího filozofického proudu, akcentujícího důkladněji právě jazykové aspekty. Vztah jazyka a myšlení však dodnes není zcela uspokojivě vysvětlen.

– hláskosloví – o zvukové složce jazykové komunikace
– fonetika – studuje činnost mluvních orgánů při řeči (artikulační fonetika, pracuje se širokým biologickým aparátem – např. postavení rtů a jazyka, činnost hlasivek atd.), charakter výsledného zvuku (akustická fonetika, opírá se o četné fyzikální poznatky) a jeho sluchové hodnocení (percepční fonetika)
– zatímco dříve byla v kurzu tzv. instrumentální fonetika (tedy vycházející z počítačových analýz), dnes tato věda čerpá poznatky především z percepčního hodnocení
– fonologie – zaměřuje se jen na ty složky zvukového signálu, které jsou v daném jazyce významotvorné, hodnotí tedy zvukový materiál z lingvistického hlediska
– někdy bývá pokládána za jakousi podmnožinu fonetiky – odtud funkční fonetika (přihlíží k významu)
– obě discipliny se ve svých poznatcích doplňují
– ortoepie – poučení o spisovné výslovnosti
– gramatika (mluvnice)
– morfematika – nauka o morfémech, jejich stavbě, druzích, kombinačních schopnostech
morfém – nejmenší část slova mající ustálenou formu i gramatický význam
– morfologie (tvarosloví) – nauka o slovních druzích, o vnitřní stavbě slovních tvarů
– syntax (skladba) – nauka o stavbě vět a souvětí
– lexikologie
– nauka o slovní zásobě, speciální lexikografické problematice se věnuje etymologie (o původu slov), onomastika (o vlastních jménech), lexikografie (o sestavování slovníků – lexikonů)
– sémantika – nauka o významu slov
– slovotvorba – nauka o tvoření slov (derivologie, derivace – odvozování)
– stylistika – nauka o slohu, nauka o způsobu výběru a užití jazykových prostředků v jazykových projevech, speciální obor textové lingvistiky
– dialektologie – studuje nářečí (dialekty)
– některé nové obory jazykovědy, pomezní discipliny
– sociolingvistika (o vztazích jazyka a společnosti v historii i současnosti)
– psycholingvistika (o vztazích jazyka a psychických procesů)
– matematická lingvistika (např. matematika větných struktur
atd.
– jazykověda: diachronní (historická) – studium vývoje jazyka
synchronní – studium stavu jazyka v určitém období