Klasicismus

Klasicistní drama – tragédie

– důraz na mluvené slovo, výrazné přednášení textu nebo stylizující prózy usilující o uplatnění zvukové stránky veršů – deklamace

Pierre Corneille
– ‘‘Cid‘‘ – v soukromí dává přednost poslání před láskou – otec Cida je zabit otcem Cidovy dívky Chimény – musí se jí vzdát, král se je snaží usmířit, přesto Cid zabíjí Chiménina otce

Jean Racine
– ‘‘Seneca‘‘ – člověk nemůže být šťasten, když něco získal neprávem
– ‘‘Faidra‘‘ – vyhnán syn, který umírá, Faidra má výčitky svědomí – přiznává se králi k nevěře

Klasicistní komedie

Moliére, vl. jm. Jean – Baptiste Poquelin (1622 – 1673)
– založil divadelní společnost L´illustre Theâtre – kočovné divadlo
– v osobních službách krále
– inspiroval se Plautem, italským divadlem, středověkými hrami
– kritizoval postavení ve společnosti a v rodině, mravní cynismus šlechticů, chorobná lakota, úlisnost, pokrytectví, pánbíčkaření, napodobování šlechty měšťanstvem
– ‘‘Tartuffe‘‘ – hl. postava je pokrytec, který se vydává za kněze, ovládne měšťanskou rodinu – svádí manželku a dceru, snaží se vypudit mužské nepřátele – prozrazení, Tartuffe s hanbou odchází
– ‘‘Lakomec‘‘ – založeno na Plautově hře ‘‘Komedie o hrnci‘‘
– ‘‘Chudák manžel‘‘ – kritizuje provdávání mladých žen za bohaté starce
– ‘‘Don Juan‘‘ – člověk bez morálních zásad
– ‘‘Měšťák šlechticem‘‘ – měšťák působí trapně a komicky
– ‘‘Zdravý nemocný‘‘ – proti šarlatánství dobových lékařů
– ‘‘Misantrop‘‘ – kritika vztahů u královského dvora
– ‘‘Scapinova šibalství‘‘

Carlo Goldoni (1707 – 1793)
– zabýval se tvorbou Commedie del´Arte – improvizovaná komedie, v představení se prolínají vážné motivy s hrou konvenčních komických postav (Pantalone, Pierot, Harlekýn, Kolombína)
– ‘‘Pán Todero Brumla‘‘ – komedie charakteru, hl. p. nespokojený mrzout
– ‘‘Mirandolina‘‘ – hl. p. je majitelka hostince, vdá se za číšníka
– ‘‘Hrubiáni‘‘ – kritika vztahů mezi mešťanstvem
– ‘‘Poprask na laguně‘‘ – chorální komedie (komedie prostředí), z rybářského prostředí