Renesance
Španělské drama (drama pláště a dýky)
– sklon k zbožnosti, úcta ke králi, smysl pro čest (až fanatismus)
Lope de Vega (1562 – 1635)
– hlavní literární postavy – tyranský šlechtic, poddaný (neohrožený venkovan), král (dbá na pořádek a spravedlnost)
– ‘‘Král je nejlepší soudce‘‘
– ‘‘Král Pedro v Madridu‘‘
– ‘‘Fuente Ovejuna‘‘ – ovčí pramen – vesnice, o vzbouření prostého lidu proti vysokému církevnímu hodnostáři – zavražděn, soudce pátrá po viníkovi, vesnice odmítá viníka označit – kolektiv, omilostněna
Tirso de Molina (1584 – 1648)
– snažil se napodobit Lopeho de Vegu
– ‘‘Svůdce sevillský a kamenný host‘‘ – příběh o donu Juanovi, sluha Leporelo
Pedro Calderon de la Barca (1600 – 1681)
– v jeho díle se objevuje přechod k baroku
– a) hry vyzařující optimismus a elán – ‘‘Dáma skřítek‘‘, ‘‘Dům se dvěma vchody se špatně hlídá‘‘
– b) historická dramata – ‘‘Zalamejský rychtář‘‘ – král potvrdí oprávněnost vraždy šlechtice
– c) barokní drama – ‘‘Život je sen‘‘ – polský princ Sigismund, od dětství vězněn, osvobozen – objevují se zlé vlastnosti – opět uvězněn, snaží se sám sebe převychovat, svět okolo sebe vnímal jako sen
