Komedie

Aristofanes (445 – 385 př.n.l.)
– kritizoval soudobé poměry mezi lidmi a morálku
– psal v době, kdy se hroutila demokracie
– ‘‘Lysistráté‘‘ – napadá zištnost, militaritu
– ‘‘Žáby‘‘ – výsměch literárním snobům, kritizuje Euripida a oslavuje Aischilla
– ‘‘Jezdci‘‘ – pán (Lid), obyvatelstvo – jezdci
– ‘‘Ptáci‘‘ – lidová legrace, nepokryté narážky, výsměch
– ‘‘Plutos‘‘ – hl. postavou bůh spravedlnosti Plutos – slepý, ve hře získává zrak
– ve stáří psal hry pod jménem svého syna

Menandros (342 – 293 př.n.l.)
– helénistické období
– nová komedie – zabývá se všedním životem – vojáci, otroci, mešťáci
– ‘‘Škarohlíd‘‘ – příběhy rodinného charakteru

V helénistickém období (4. – 1. stol. př.n.l.) se v tragédiích projevuje víra v osud.

Řím

Římské drama vychází z řeckého dramtu.

Helénistické období (stará doba)

Titus Maccius Plautus (přelom 3. a 2. stol. př.n.l.)
– vzorem mu byl Menandros – komedie
– ‘‘Pseudolos‘‘ – otrok pomáhá svému pánovi, aby získal milovanou dívku
– ‘‘Komedie o hrnci‘‘ – lakomec (později předlohou Moliérova ‘‘Lakomce‘‘)
– ‘‘Blíženci‘‘ – později předlohou Shakespearovy hry ‘‘Komedie plná omylů‘‘
– stejné hlavní postavy – chytrý otrok, milenecký pár, starý a hloupý ženich, nesmlouvavý otec

Publius Terentius Afer (2. stol. př.n.l.)
– původem z Cartaga
– zabýval se problémovými situacemi ve společnosti
– ‘‘Dívka z Andru‘‘ – složité zápletky

Postklasické období (stříbrné)

Luciu Anaeus Seneca
– básník, dramatik, filosof, řečník a filosof
– jako dramatik přepracoval díla řeckých autorů
– ‘‘Zuřící Herkules‘‘
– ‘‘Trójanky‘‘
– ‘‘Oidipus‘‘
– ‘‘Phaidra‘‘

Ve středověku dochází ke zlidovění dramatu – zpracovává hlavně náboženská a společensko-kritická témata.