Lexikologie

– nauka o slovní zásobě
– v rámci lexikologie rozlišujeme ještě řadu dalších subdisciplin – etymologie (o původu slov), onomastika (o vlastních jménech), lexikografie (o sestavování slovníků – lexikonů)
Typy slovníků:
1) překladové (dvou i vícejazyčné)
– např. pětidílný Jungmannův slovník česko-německý
2) výkladové – vysvětlují význam slova týmž jazykem, jímž jsou uvedena heslová slova
a) naučné (encyklopedické) – výklad významu slova + širší poučení
např. Ottův slovník naučný (1888 – 1909), 28 svazků, 12 svazků dodatků
b) jazykové – výklad významu slova, výslovnost, mluvnické poučení, použití slova
např. Příruční slovník jazyka českého – PSJČ (1935 – 1957), 9 svazků
Slovník spisovného jazyka českého – SSJČ (1957 – 1971), 4 svazky, 2. vydání 1988 8 svazkové
Slovník spisovné češtiny – SSČ (1994), jednosvazkový
3) speciální
– historické (J. Gebauer, Slovník staročeský)
– etymologické
– nářeční
– cizích slov (L. Klimeš, Slovník cizích slov (1994), Akademický slovník cizích slov I, II (1995)
– frazeologické
– terminologické
– autorské (Puškinův, Shakespearův)
– slangové
– věcné a synonymické
– frekvenční (o častosti výskytu slov)
– ortografické (pravopisné) a ortoepické (výslovnostní) – např. Výslovnost spisovné češtiny I, II
– retrográdní (slova abecedně uspořádána podle pořadí písmen od konce)
– slovníky vlastních jmen
– obrazové (Komenský, Orbis pictus)