OBDOBÍ OD 2. POLOVINY 50. LET DO KONCE 60. LET

– toto období je charakteristické především uvolňováním poměrů, které přicházelo v několika vlnách. Stalinova smrt v roce 53 se stala impulsem k politickému i kulturnímu uvolnění, které v české literatuře trvá do roku 1957. Pak liberalismus opět ustupuje až do roku 1962. Po něm nastává opět uvolnění až do roku 1968, kdy Československo dosahuje vysokého stupně svobody. Jsou otevřeny hranice na západ a literatura zažívá nebývalý rozkvět. Toto období je ukončeno okupací Československa armádami Varšavské smlouvy, po kterém se vrací tvrdý totalitní režim.
– toto období je jedním z nejúspěšnějším v české historii. Rozkvět tentokrát zaznamenávají zejména divadla malých forem (Semafor). Ty jsou často poloprofesionální a využívají nejrůznější dramatické formy (klasické, kabaretní složky, hudba, tanec, groteska …). Rozkvět zaznamenalo i absurdní drama, které zobrazuje člověka, který ztratil smysl života. Objevují se tzv. i generační hry, ve kterých spolu vedou dialogy příslušníci 2-3 generací o smyslu života. Mezi nejvýznamnější osobnosti patří Ivan Vyskočil (Kdyby tisíc klarinetů – spolupráce s Jiřím Suchým), Josef Topol (hry o současných mladých lidech – Jejich den – ideály x výnosné zaměstnání), Václav Havel (Zahradní slavnost, Vyrozumění)

Jiří Suchý – původním povoláním grafik, od roku 1956 působil v divadlech malých forem. Od roku 1959 pracuje v Semaforu (sedm malých forem), které založil. Semafor byl v 60. letech velmi oblíbený, srovnatelně s Osvobozeným divadlem v letech 30.. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl Jiří Šlitr. Dnes je mu partnerem Jitka Moravcová. Mezi nejlepší hry patří Člověk z půdy, Zuzana je sama doma aj.