POČÁTKY NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ

– naše literatura patří mezi nejstarší v Evropě (přes 1000 let), 3 kulturní jazyky – latina, staroslověnština, čeština, 863 – příchod Cyrila a Metoděje (pocházeli ze Soluně) – přinesli písmo (hlaholice, z ní vznikla mladší cyrilice = základ azbuky) a některé náboženské texty, všeslovanský význam – šíření jazyka k jiným slovanským národům, nejstarší texty byly náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu

a) Staroslověnské písemné památky

– Proglas – předmluva k překladu evangelia, jde o nejstarší dochovanou slovanskou báseň, proklamuje nutnost vzdělání, právo na kulturu a náboženství ve srozumitelném jazyce = demokratizace literatury
– Život Konstantina, Život Metoděje – životopisy obou bratří, obrana jejich díla, slovanského jazyka a kultury; život = historické a životopisné vyprávění, próza, bez zázračných a nadpřirozených prvků
– Kyjevské listy – hlaholicí psaný zlomek mešní knihy v originále
– + další (viz kostka str. 11)

– po Metodějově smrti zákaz staroslověnské bohoslužby, staroslověnská kultura přežila pouze v Sázavském klášteře (= kulturní centrum přemyslovského státu), začala převaha latinské literatury, Metodějovi žáci odcházejí do sousedních zemí, převážně do přemyslovských Čech.
– latina postupně získávala nadvládu – centrem staroslověnské vzdělanosti se stal Sázavský klášter, z tohoto období pocházejí legendy (zachycují život svědců) – Legenda o sv. Václavu, Život knížete Václava (prostý styl, srozumitelnost), Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu (náročný styl, typická středověká legenda se zázraky)

b) Latinská literatura (centrem pražské biskupství)

– Kristiánova legenda – vypravuje o životě a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily (obrazné pojmenování, Václav je zobrazen jako chudý a pracovitý člověk)
legenda – vypráví o životě, skutcích, zázracích a mučednictví světců
– Kosmova Kronika česká – zachycuje osudy celého národa, nejstarší období Čechů zobrazuje v pověstech – příchod Čechů, o Krokovi a jeho dcerách, O Přemyslu Oráči. Dílo je psáno latinsky – svědčí o vítězství řeči v tomto období (Kosmas dokonce zamlčuje jakékoli zmínky o staroslověnské vzdělanosti = nadržování katolíkům). Kniha není úplně historicky věrná – Kosmas někdy přibarvil apod., aby byl děj zajímavější. Měl 3 druhy pramenů – nejstarší příběhy z doby pohanské, vyprávění pamětníků, zážitky Kosmovy. Kniha je podaná jako živé vypravování s přímou řečí a dialogy, podrobné charakteristiky postav. K.K.Č je revoluční dílo. Díky obsahu i stylu. Našla si celou řadu pokračovatelů