RUSKÝ ROMANTISMUS

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)
– pocházel ze staré šlechtické rodiny
– projevoval sympatie s děkabristy
– pro své politické verše byl roku 1820 poslán do vyhnanství na jih Ruska
– 1826 povolen návrat do Petrohradu
– žil pod policejním dozorem
– díla cenzuroval car
– v carském prostředí plném intrik a pomluv je dohnán k souboji, v němž je zabit
 v rané tvorbě převládá romantismus
– Kavkazský zajatec
– poema Cikáni
– povídka Piková dáma
– staví proti sobě dva světy: upadající svět petrohradských aristokratů, reprezentovaný starou hraběnkou, a svět mladých lehkomyslných lidí, kteří v honbě za osobním štěstím jsou ochotni se zaprodat nadpřirozeným silám a dopustit se zločinu
– poema Bachčisarajská fontána
 vrcholem jeho tvorby je román ve verších Evžen Oněgin, v němž jsou už prvky realismu (věrně popisuje prostředí na císařském dvoře)
– hlavní hrdina Evžen Oněgin, který znechucen životem u dvora odjíždí na venkov, kde v souboji zabije svého přítele Lenskeho, odmítne lásku Taťány (nositelka nejkrásnějších ženských vlastností, ušlechtilosti a opravdového citu). Puškin postupně snímá romantický charakter Oněgina a zobrazuje ho jako tzv. „zbytečného člověka“.
– historické drama Boris Godunov

Michail Jurjevič Lermontov (1894 – 1941)
– pro své svobodomyslné názory dvakrát poslán na Kavkaz – poprvé v roce 1837 za báseň Smrt básníka, kterou reagoval na Puškinovu smrt
– poéma Démon
– básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu (Každé zlo je jen důsledkem nedostatečnosti a bezmocnosti dobra. Svět je těmito protikladnými silami ovládán.)
– Lermontovův Démon zavržený bohem pro svou vzpouru je odsouzen k věčné samotě. Zatouží však po štěstí. Prostřednictvím lásky ke kněžně Tamaře chce zlomit prokletí. Polibek jí však přináší smrt. Znovu tedy prohrává a pokračuje v nekonečné pouti světem. Zdroj zla a smrti však není v Démonovi samém, ale v uspořádání světa, které mu neumožňuje tvořivě žít.
– Maškaráda (1835)
– veršované filozofické drama
– hlavní postava kníže Arbenin (démon přenesený so společenské reality, pohrdá společností). Nakonec uvěří pomluvám o nevěře své ženy a otráví ji.
– Ve světě se snadno všechno mění v pravý opak: podlost získává podobu ctnosti, dobro se obrací ve zlo a naopak
– Hrdina naší doby
– psychologický román o tzv. „zbytečném člověku“
– hlavní postava – mladý aristokrat Pečorin (vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života)