Sblížení umělé literatury s lidovou slovesností

Sblížení umělé literatury s lidovou slovesností dokonale vystihl František Ladislav Čelakovský (1799-1852), rodák ze Strakonic. Studoval filosofii v Praze a potom v Českých Budějovicích, ale pro četbu Husovy Postily byl vyloučen. Poté se stal vychovatelem v Praze, překladatelem a redaktorem Pražských novin s přílohou Česká včela. Zabýval se studiem slovanských jazyků a slovanskou lidovou slovesností. Sbíral a vydával lidovou poezii v původním znění i v českém překladu, uveřejněny ve třech svazcích Slovanské národní písně. Mudrosloví národu slovanského v příslovích jsou pořekadla a přísloví slovanských národů. V ohlasové tvorbě rozvíjí vlastní tvorbu na základě cizí. 1829 vzniká Ohlas písní ruských, kde napodobuje formu, ale obsah vytváří nový. Základem se staly byliny, což jsou písně o rytířích. Podtrhuje zde slohové zvláštnosti, ruská slova a vytváří novotvary. Dojem autentičnosti navazuje zasunutím aktuálního dění do lidové tvorby. Bohatýr se stává symbolem. Dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů. Jména postav přibírá buď z bylin (Ilja Muromec, Ilja Volžanín) nebo si je vymýšlí (Čurila Plenkovič). V epických básních využívá bájeslovných prvků bylin. Velká panychida je o bitvě před Moskvou za Napoleona. Z dalších básní: Smrt Alexandra, Rusové na Dunaji. Ohlas písní českých vychází deset let po Ohlasu písní ruských. V Ohlasu vyjadřuje ráz českého lidového života, obraz českého venkovského lidu z konce třicátých let. Rozdíl české a ruské poezie srovnává s krajinou. Největší zastoupení zde mají lyrické básně, ale nechybí ani několik epických a lyrickoepických. V tomto Ohlasu se nevyskytují žádné hrdinské písně, ale naopak satira a výsměch vrchnosti. Vyjádřen charakteristický národní typ v básni Český sedlák. Přírodní síly a nadpřirozenost společně s napětím a dramatičností vrcholí v básni Toman a lesní panna.
Názory Čelakovského na společnost vyslovují jeho epigramy, hlavně tedy Kvítí, kde srovnává přírodu a lidi. Růže stolistá je sbírka básní blížící se znělce. Je to reflexní poezie věnované básníkově lásce, úvaze o životě a světě.
Jeho prozaická tvorba byla spíše satirická, zabývající se poměry české společnosti. Patří sem Literatura krkonošská a Patrné dopisy nepatrných osob. Psal také písně a deklamovánky určené k veřejnému přednesu s vlasteneckým a humorným tématem.