SOCIÁLNÍ PRÓZA

Ivan Olbracht – vlastním jménem Kamil Zeman, byl synem Antala Staška, narodil se v Semilách. Studoval nejprve práva, pak filozofii, avšak ani jedno nedokončil. Stal se novinářem, nejprve ve Vídni, pak v Rudém právu v Praze. Na začátku tvorby se Olbracht věnuje lidem žijících na okraji společnosti a lidem vnitřně osamoceným. – např. kniha povídek O zlých samotářích, nebo společenský román Podivné přání herce Jesenia. Ve 20. letech se Olbracht začíná věnovat aktuálním společenským tématům. Tato linie tvorby je representována knihou Obrazy ze soudobého Ruska, nebo Anna proletářka (obraz dělnické situace 20. let, revoluční dělnické hnutí). Tuto etapu angažované tvorby ukončila roztržka s novým vedením KSČ. Tím končí i jeho činnost v Rudém právu. Ve 30. letech se plně věnuje literatuře. Zajímá se především o oblast Podkarpatské Rusi. Odtamtud čerpá náměty pro knihu reportáží Hory a staletí, pro povídkovou knihu z židovského prostředí Golet v údolí a pro román-baladu Nikola Šuhaj loupežník, který se odehrává na konci světové války a během poválečných let ve vesnici Koločava (2 dějová pásma – vlastní příběh Nikolův = skutečnost x mýtus o nezranitelnosti; Nikola je válečný zběh, odbojník proti křivdě a bídě, ztělesnění touhy lidí po svobodě).
– během okupace se vrací k tradičním kulturním námětům – pro mládež převyprávěl některé příběhy Starého zákona v knihách Biblické příběhy, příběhy o české minulosti obsahuje kniha Ze starých letopisů a ze starých indických bajek čerpá v souboru O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách
– Ivan Olbracht se stal klasikem české prózy díky vytříbenému básnickému jazyku prózy, stylu a vypravěčském umění.

Marie Majerová – představitelka sociální prózy a socialistického realismu. Pochází z Úvalu u Prahy, již od mládí se společensky a politicky angažovala, nejprve je členkou sociální demokracie, potom vstupuje do KSČ. Byla redaktorkou Rudého práva. Roku 1929 se – podobně jako další autoři – rozchází s KSČ a věnuje se výhradně literatuře.
– v počátcích se ve svých dílech věnuje individuálním osudům žen – např. Panenka. Následoval román Náměstí republiky, ve kterém je patrný vliv anarchismu. Pak vznikají silně angažovaná díla – romány Nejkrásnější svět, utopický román Přehrada (vidina změny společnosti), podobně laděná Siréna (generační román z prostředí kladenského proletariátu). Za vrchol její tvorby je považována drobná próza Havířská balada (obraz hornického života