Souvětí podřadné

– věty vedlejší závisí na větách řídících jako větný člen
– spojky nejsou větnými členy, vztažná zájmena a příslovce jsou větnými členy
– tzv. odkazovací slova, tj. ukazovací zájmena nebo odkazovací příslovce věty řídící, která odkazují na větu vedlejší, nepokládáme za větný člen (Koupil jsem to, co se mu líbilo.)

Druhy vět vedlejších
1. podmětná
– vyjadřuje podmět věty řídící, přísudkovou část tvoří věta řídící
– nejčastěji uvozena vztažným zájmenem kdo, co nebo spojkami že, aby, kdyby
Kdo rád lyžuje, jezdí na hory. (lyžař)
Potěšilo mě, že si na mne vzpomněl.
Není mi známo, kdy přijde.
2. přísudková
– vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou, vyskytuje se zřídka
Obloha byla, jako když ji vymete. (byla jako vymetená)
3. přívlastková
– vyjadřuje přívlastek věty řídící, závisí na některém podstatném jménu věty řídící
– bývá uvozena vztažnými zájmeny (který, jenž), vztažnými příslovci (kde, kdy, kam) a spojkami podřadícími (aby, že)
Znám hodně lidí, kteří sbírají známky.
Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul.
4. předmětná
– vyjadřuje předmět věty řídící, závisí na slovese věty řídící (nebo na příd. jm.)
– nejčastěji uvozena spojkami (že, aby) a příslovci (kde, kam, odkud)
Vzkázal, že máme hned přijít.
Řekni mi, kde se sejdeme.
5. příslovečná
– vyjadřuje přísl. určení věty řídící, rozvíjí přísudek věty řídící, různé okolnosti jejího děje
a) příslovečná místní
– vyjadřuje místní určení
– spojovací výrazy kde, kam, odkud, kudy
Vrať se tam, odkud jsi přišel.
b) příslovečná časová
– vyjadřuje časovou okolnost
– spojovací výrazy:
když (současnost nebo předčasnost)
až (následnost)
jakmile, jen, sotva, jak, sotvaže (okamžitost)
zatímco (souběžnost)
dříve, dříve než (následnost)
kdykoli (opakování časových okolností)
c) příslovečná způsobová
– vyjadřuje příslovečné určení způsobu
– prostý způsob (Vykonával práci, jak nejlépe uměl.)
– míry (Jezte, co hrdlo ráčí.)
– prostředku (Stroj se uvede do pohybu tak, že se otočí pákou.)
– zřetele (Pokud šlo o pořádek, mohli být spokojeni.)
– přirovnávací (Spěchal, jako by hořelo.)
– účinková (Měla tak zmrzlé ruce, že necítila ani prsty.)
– omezovací (Žádný lékař mu už nepomůže, ledaže by se stal zázrak.)
d) příslovečná příčinná (důvodová)
– vyjadřuje příčinu děje věty řídící
– spojky že, protože, poněvadž, jelikož
Nepřišel do práce, protože vážně onemocněl.
Jsi hodná, že jsi nezapomněla.
e) příslovečná účelová
– vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící
– spojka aby

Uděláme všechno, abychom obstáli.
f) příslovečná podmínková
– vyjadřuje podmínku, za které může nastat děj věty řídící
– spojky jestliže, jestli, -li, kdyby, když
Kdybych to věděl, neptal bych se ho.
g) příslovečná přípustková
– vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu s obsahem věty řídící
– spojky ač, ačkoli, třebas, třebaže, přestože aj.
Přestože pršelo, vyrazili na výlet.
6. doplňková
– vyjadřuje doplněk věty řídící
– závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo v předmětu této věty
– závisí zpravidla na slovese smyslového vnímání
– bývá uvozena spojkou jak, jako
Uviděl jsem, jak zmizel ve vysoké trávě. (zmizevšího…)