Středověká literatura v Evropě

4. Středověká literatura v Evropě
Křesťanství a jeho ideologie
– ve 4. století od doby vlády císaře Konstantina křesťanství státně uznávaným náboženstvím, přestalo být jen záležitostí chudiny
– brzy potom vytvoření dvou oblastí křesťanského světa – východní (byzantská) – vlivy pozdní řecké vzdělanosti
– západní (římská) – vliv vzdělanosti latinské
– západní – i když dogmatická věrouka bylo životnější a schopné proměn; přizpůsobilo se světské moci, ale dovedlo se od ní emancipovat; římští biskupové, zprvu zcela závislí na světské vládě se za slábnoucí mocí západořímské říše začali považovat za vládce křesťanského světa (v titulu papeže)
– východní – podřízena panovníkovi, ustrnula ve vývoji

Křesťanská nauka
– představa o Bohu a posmrtném životě, názor na uspořádání lidské společnosti
– řád je dán Bohem – je proto nezměnitelný a člověk se mu musí podřídit
– společnost je rozdělena na trojí lid: duchovní, pány, poddané
– narodil-li se kdo v chudobě, je to vůle boží a za pozemské strádání ho čeká odměna po smrti
– pěstovala v člověku přesvědčení o naprosté závislosti na boží vůli x řecký člověk se oprošťoval od strachu a závislosti na bozích
– smysl života je dán vztahem člověka k Bohu
– náboženské hodnoty (mimo pozemský svět) stojí na předním místě
– vztah k pozemskému osobnímu štěstí je pomíjivý
– ideálem raného křesťanství – mučedník za víru nebo poustevník – ztělesňují odklon od života, vyplývající z představ o marnosti světa

– do náboženských přestav pronikají názory světských vrstev – do umění a literatury, existuje i proud- pojímá humorně náboženské motivy – Román o lišákovi – satira na rytířství, církev a její představitele
– odpor proti prvokřesťanskému odříkání života, církev nucena slevovat z asketických ideálů – zřetelně je to vidět na vývoji legendy o svatých – stále více psána zábavnou četbou
– křesťanství oslabilo vliv antiky, raně feudální literatura tady začínala jakoby od začátku, zprvu byla převážně náboženská a měla složit věroučným a církevním účelům, jádrem byla bible (SZ – soubor židovského (hebrejského ) písemnictví, NZ – křesťanská část bible; od 2. století vznik parafrází žalmů, hymnů – duchovní písně, výpravné celky jako předchůdci legend; Legendy= doporučená zbožná čtení, původně úzké poslání – předčítány věřícím v kostele, jejich pramenem Kristův život a životy mučedníků a světců; nejstarší legendy se držely biblického textu, básnicky jej obměňovaly; později se sahalo k apokryfům=utajeným spisům, které nepřišly do Bible, např. Nikodémovo evangelium, podle něj legendy o rytířích svatého Grálu, kde uchovávají krev Krista, kterou zachytil do misky Josef z Arimatie)
– písně, modlitby, od 10. století náboženské drama vycházející z církevních obřadů, bez souvislosti s antickým dramatem, vzniklo z liturgických textů, zejména z textů o Kristově utrpení a zmrtvýchvstání
– náboženské hry se rozlišují na mysterie=hry o Kristově utrpení, pašijové hry a mirakula=zázračné hry
– sotie=středověké drama v podstatě karnevalové hry se světskou tématikou, ostře satiricky zaměřené proti sociálním poměrům i církvi