Vývoj národních písem

Vývoj národních písem je velmi složitý. Většinou vycházejí z římských vzorů, jejich grafické formy a upotřebení jsou však značně rozdílné. Podávají svědectví o vývoji jednotlivých národů a odrážejí mocenské a kulturní proudy Evropy od 5. do 11. století. Písma raného středověku se dělí podle svého původu do několika podskupin: středověké modifikace římských písem, písma irsko-anglická, španělská, písmo papežských a císařských listin a písma francká. Podnět k větší jasnosti a čitelnosti písmové kresby a k prvnímu stabilizování forem naší malé abecedy dal Karel Veliký, který vládl francké říši v letech 768 – 814. Vyhlásil reformu písma a jeho zásluhou vznikla dobře čitelná rukopisná forma malých písem. Podle svého původu se nazývá karolínská minuskule. V 11. století se po románském slohu objevuje druhý univerzální sloh evropského středověku, gotika. Její vliv se projevil i v tvorbě písma. Vznikala lomená písma gotická, která lze rozdělit do tří skupin: Majuskulová písma nápisová – ke kterým patří gotická majuskule 11. století, románsko-gotická majuskule 12. století a její pozdější ornamentální a kaligrafické formy. Tato písma vznikala v celé západoevropské kulturní oblasti. Formální písma knižní – ve 12. století se v severofrancouzských rukopisech začala objevovat gotická knižní minuskule, ve 14. století na sever od Alp textura, tzv. písmo misálové, která ve svém vývoji zaznamenala několik forem (kaligrafickou, konstruovanou a ornamentální). Byla velmi rozšířená a po vzniku evropského knihtisku se stala prvním tiskovým písmem. Podobný vývoj prodělala rotundam, která je italskou paralelou textury. Běžná písma kurzivní – gotická kurzíva italského typu 13. století, francouzského typu 15. století. Bastardy, česká ve 14. století, francouzská a anglická v 15. století. Také bastarda se stala knižním lomeným písmem. Měla dvě formy, okrouhlou a hrotitovou. Po vynálezu knihtisku se vedle tiskové textury, rotundy a bastardy vyvinuly jako tisková písma v 16. století ještě švabach a fraktura. Všechna lomená písma mají společný slohový ráz, dekorativnost a dynamičnost duktu, lomení oblouků a ostrost kresby písem. Vývoj latinky navázal v období renesance v 15.století na předgotické klasické vzory. Vznikla tzv. humanistická písma. Odtud i název antikva a litera romana. V období baroka a klasicismu již nedošlo k podstatným změnám základních schémat písma. Písmo se pouze přizpůsobilo novému vkusu a používání nových psacích technik (ocelového pera).