Odvozování předponami

Na rozdíl od přípon předpony v podstatě význam základového slova nemění, jen ho obměňují. Některé předpony jsou totožné s předložkami, jiné existují jen jako předpony. Nejčastěji se předpon užívá při odvozování sloves, někdy jen pro změnu slovesného vidu (psát – napsat). Předpony u jmen mívají samohlásku dlouhou (přílet), u sloves většinou krátkou (přiletět).

b) Skládání (kompozice)
– spojování dvou i více slovních základů
– obě části bývají spojeny pomocí tzv. spojovacího vokálu (konektému) –> složeniny pravé (vlastní)
– méně často bývá první člen beze změny (okamžik, pravděpodobný) –> složeniny nepravé (nevlastní), tzv. spřežky
– složeniny:
– koordinační, a to slučovací (černobílý = červený a bílý)
– subordinační, a to přívlastkové (maloměsto = malé město)
příslovečné (dalekohled = hledí daleko)
doplňkové (samouk = sám se učí)
předmětné (listonoš = nosí listy)
– predikační (listopad = listí padá)
– větné (jaksepatří = jak se patří)
– mechanické (jestliže = jestli, že)
– hybridní složeniny – jeden komponent je domácího, druhý cizího původu
c) Zkracování
– spojování dvou i více zkrácených slovních základů
– iniciálové zkratky – z počátečních písmen slov (OSN)
– zkratková slova – z počátečních slabik nebo hlásek (Čedok)

Ostatní způsoby tvoření slov:
– mechanické krácení (Dora z Dorota)
– nastavování slov (malilinký)
– překrucování slov (safraporte, zatrápený)
– křížení slov (bezbožný + neznaboh = beznaboh)
– pojmenování podle prvního slova (Otčenáš)
– univerbizace (výpadová silnice –> výpadovka) x multiverbizace