Základní větné členy

– podmět (subjekt)
– mluvnicky je nezávislý na jiném členu, shoduje se s přísudkem
– vyjadřuje původce děje (Chlapec zpívá.), nositele činnosti (Listí se zelená.), vlastnosti (Obraz byl krásný.), stavu (Všichni byli zdrávi.), někdy i cíl děje (Kniha byla vydána.)
– je vyjádřen nejčastěji podstatným jménem v prvním pádě, přídavným jménem, zájmenem, infinitivem a jiným slovním druhem
– nevyjádřený – je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky
Myslím to dobře.
– všeobecný – blíže neurčený, ale osobní, např. všichni, člověk, lidé, někdo
Říkali to v rozhlase. Kdo se bojí, nesmí do lesa.
– neurčitý – neznámý neživotný původce
Na půdě to zapraskalo.
– přísudek (predikát)
– je nezávislý na jiném větném členu, shoduje se s podmětem
– vyjadřuje děj (Petr pracuje.), přisuzuje někomu činnost, vlastnost (Petr je mladý.), stav (Petr spí.), změnu stavu (Petr omládl.)
– přísudek slovesný
– je vyjádřen určitým tvarem slovesným slovesa plnovýznamového
Pavel čte.
– přísudek slovesně jmenný
– je vyjádřen určitým tvarem slovesným slovesa neplnovýznamového (sponové sloveso – být, stát se; modální sloveso; fázové sloveso – začít, přestat; kategoriální sloveso) + výraz jmenné povahy (možný je i infinitiv)
Zahrada je krásná. Otec se musel vrátit. Voda přestala téct. Dal příkaz.
– přísudek neslovesný
– věta neobsahuje určité sloveso, ale dělí se na část podmětovou a přísudkovou
Sliby chyby. Šatna naproti. Žába žbluňk do vody (citoslovce jako predikát).
– přívlastek (atribut)
– závisí na podstatném jménu
– závislost vyjádřena kongruencí (nová kniha) – v rodě, čísle a pádě, rekcí (beseda o knize) nebo adjunkcí (škola hrou, cesta lesem)
– je vyjádřen přídavným jménem (zimní krásy), zájmenem (naše země), číslovkou (tři žáci), podstatným jménem (krásy hor, lyžaři z Prahy), infinitivem (touha vyniknout), příslovcem (místo nahoře)
– otázka jaký? který? čí?
– shodný – se substantivem se shoduje v rodě, čísle, pádě, stojí většinou před ním, většinou vyjádřen adjektivem, zájmenem, číslovkou
červené jablko, to jablko, tři jablka
– neshodný – neshoduje se s podstatným jménem, většinou stojí za ním, je vyjádřen nejčastěji substantivem nebo přivlastňovacím zájmenem (jejich, jeho)
cesta lesem, kamarád z Prahy
– holý – nerozvitý žádným větným členem (červené květy),
– rozvitý – základem bývá rozvíjené adjektivum (rychle se měnící počasí)
– několikanásobný
– adjektiva jedné významové řady
– jejich pořadí lze změnit
– jsou oddělena čárkou nebo spojkou souřadící
červené, žluté a oranžové květy
– postupně rozvíjející
– řídící substantivum se rozvíjí nejdříve jedním adjektivním přívlastkem, pak celé spojení dalším výrazem atd.
– neoddělují se čárkou
nejznámější současný český básník
– volný
– vyjadřuje doplňující vlastnost, ale nepodstatnou (lze jej vypustit bez změny smyslu věty)
– odděluje se čárkou
Zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla vzorně upravená.

– těsný
– vyjadřuje vlastnost podstatnou (nelze jej vypustit bez změny smyslu věty)
– neodděluje se čárkou
Žáci přihlášení do soutěže zvednou ruce.