Baroko, Literární tvorba pobělohorské doby Čechy

Charakteristika doby a uměleckého stylu, podmínky po Bílé hoře u nás, domácí tvorba oficiální, lidová a pololidová, dílo J.A. Komenského

evropský sloh 17. A 18. Století (název odvozen z italského Barocco = nepravidelný)
znaky:člověk přestává věřit rozumu, odvrací se od vnějšího světa a přírody a uzavírá se do nitra, poznání poznamenáno tajemnem (magie, astrologie), barokní člověk nepoznává pravdu kritickým rozumem, ale pravda je mu zjevena
charakteristiky:naturalistická konkrétnost (barokní kazatelé), nadsazování (hyperbolizace) jevů záporných, důraz na lidskou bezmocnost vůči řádu a pomíjivosti světa, duchovnost a mysticismus (mystika=i do milostné poezie, pozemská láska je odrazem lásky nebeské), víra v nadpřirozenost, dramatické napětí vychází z protikladu ducha a hmoty
umění slovesné i umělecky výtvarné, Evropa zmítána třicetiletou válkou, je upevněna moc katolické církve (jezuitský řád 1534 Ignácem z Loyoty, Tridentský koncil 1545-1563), renesanční pozemskost má být potlačena, smyslový život je hříchem jako ve středověku, člověk je nucen k náboženskému prožitku, vliv církve-ohromné stavby

Čechy
Nachází se nejen v době třicetileté války, ale i v době pobělohorské=doba temna (posílení habsburské moci, útlak českého národa), společensko-kulturního úpadku, vzdělanci v emigraci, doma chybí nejen tvůrci literatury, ale i čtenáři
a) exulanti (=emigranti)
Jan Ámos Komenský-(1592-1670) poslední biskup jednoty bratrské, dostal se do rozporu mezi vírou a vědou, byl na studiích v Německu, kvůli bělohorské bitvě se věnoval reformám výchovy a vyučování, (1621) utekl z Fulneku se ženou a dvěma dětmi, žena zemřela při moru v Přerově, (1628) opustil vlast, odjel do Lešny, pak do Anglie, Švédska, V Pruska, Lešna, kde zemřela druhá žena, (1648) Vestfálský mír, poslední naděje návratu zmařena, Švédsko-polská válka (přišel o majetek a rukopisy – Poklad českého jazyka), jeho dílo bylo poznamenáno rozporem mezi vírou a vědou, tradicí a pokrokem, neboť žil v době nejen velkých nadějí, ale i z obav o budoucnosti lidstva, byl výborným stylistou a svým dílem navázal na Jana Blahoslava a Daniela Adama z Veleslavína (psal česky, v exilu latinsky)-