České drama do 19.století

drama: – syžetový žánr zaměřený především na jevištní předvádění
– děj je podáván aktuální přítomnou formou a prostřednictvím dialogu (vyjímečně i monologu)
– námětem dramatu bývá zpravidla vyhrocený konflikt
– divadelní hra se člení na jednání, oddělená zpravidla přestávkou (akty) a na scény (výměna jednacích osob) a výstupy (změna počtu osob)
– hlavní dramatické žánry jsou tragédie a komedie
STŘEDOVĚKÉ DIVADLO
– navazuje na dramatickou tvorbu latinskou a bylo zaměřeno na náboženské cíle, drama bylo zpracováno především výseky ze života Ježíšova, nejčastěji Ježíšova ukřižování a z mrtvých vstání, tyto hry byly součástí náboženského obřadu a uváděly se v době velikonoční – doba ukřižování a z mrtvých vstání, původně se jednalo o hry, v nichž vystupovali mniši, jeptišky, později jsou najímáni herci a do her se tak dostávají i náměty vzdálené Novému zákonu, tyto světské prvky se pak natolik rozrůstají, že jsou vykázáni z církevního prostředí, tak vzniká světské divadlo, které se hraje před kostelem nebo na tržištích, z této doby je i první česky psané drama – Mastičkář – vychází z velikonočních her, ze hry o třech Mariích, o ženách, které se vydaly k Ježíšovu hrobu, aby balzamovaly mrtvé Ježíšovo tělo, tyto ženy najdou prázdný hrob a uvěří v zmrtvých vstání Ježíše, tento příběh je založen na líčení příhod na středověkém tržišti, hlavní postavou je prodavač zázračných mastí a léků, který se snaží přesvědčit zákazníky o zázračnosti svých léčiv, o výhodnosti nákupu, ve spolupráci se svým společníkem Severínem vychvaluje svoje zboží a namístě ukazuje jeho zázračné účinky
– pozdější divadlo nenavazuje na středověké divadlo, ale prostřednictvím návratu k antice na antické vzory
– počátky českého dramatu nacházíme ve 12. století, jeho kořeny jsou náboženského původu – především námět Kristovy smrti a vzkříšení, dramatizovaly se a předváděly v kostele, později se začaly obohacovat i o světské scény – nakonec vykázány z kostelů na prostranství před kostely a do krčem