NOVOČESKÉ DIVADLO

– divadelní tvorbě se věnuje pozornost – jejím prostřednictvím se nejlépe výchovně působí na národ – ve smyslu vlasteneckém, boji proti pověrám, morální výchově, divadlo se hraje i na různých zámcích – v cizích jazycích, v Praze je pro šlechtu založeno Nosticovo divadlo, později Stavovské, česky se prvně hrálo roku 1785, po několik let se zde uváděly česky hrané hry – v okrajových časech, Kníže Honzík – 1. česká hra uvedená divadlem V kotcích, hra skončila neúspěchem, protože ji hráli němečtí herci, roku 1786 bylo založeno vlastenecké divadlo Bouda – stálo na Koňském trhu, za 3 roky bylo strženo, hrálo se ve zrušeném klášteře U Hybernů, začátkem 19. stol. – česká představení zcela zanikla, znovu se začalo hrát až r. 1812 ve Stavovském divadle, většina her se nedochovala
VÁCLAV THÁM – jeden z divadelníků, napsal kolem 100 her i překlady, dochovaly se 3, mají vlastenecký charakter, náměty čerpají z českých dějin, Břetislav a Jitka – vedle roviny milostné je připomínána sláva českého rodu
KAREL IGNÁC THÁM – bratr Václava, překládal hry z němčiny a z angličtiny – Shakespeare
PROKOP ŠEDIVÝ – autor tzv. frašek – Fraška – hra komického obsahu, náměty čerpá z lidového prostředí, Masné krámy – hra zachycující prostředí pražských trhů, sázení do loterie, výklady budoucnosti apod., Pražští sládci – vylíčení zábav z prostředí pivovaru
ČESKÉ DIVADLO ½ 19. STOLETÍ
– až od r. 1812 se hraje česky ve Stavovském divadle (mimo hlavní časy) – pouze dopoledne, o nedělích a svátcích, díky výšenému zájmu o česky hraná představení se od r. 1842 vytváří samostatná scéna Stavovského divadla v Růžové ulici – profesionální divadlo, mimo Prahu se od 20. let 19. století začínají zakládat ochotnické soubory a na konci 40. let vzniká 1. česká kočující divadelní společnost, nejvýznamnější osobností byl Václav Kliment Klicpera