Trubadúrská poezie
– trubadúr-básník z povolání, většinou chudý rytíř; rytíř neválčil o čest a slávu, ale usiloval o přízeň vznešené dámy, milostná touha má vždy podobu služby, láska je chápána jako poddanství, je vždy nešťastná a vesměs se opěvuje žena provdaná za jiného
minesanger (Něm.), žakéř, truvér (Fr.) – potulný hudebník, hraje na strunný nástroj
kanzóna – nový bás.útvar trubadúrské poezie
žákovská poezie o bídě, vtip, ironie, makaronská poezie – střídání lat. a čes. veršů
alba, pastorela
Počátky satirické tvorby (satira, ironie, sarkasmus – kritika formou výsměchu)
• Satiry Hradeckého rukopisu:
1. Desatero kázánie božie (útok na prohřešky proti přikázání)
2. Satiry o řemeslnících a konšelích (kritika nepravosti ve společnosti hl.nepoctivost a okrádání
3. Bajka o lišce a džbánu (krátké vyprávění s poučením)
• Podkoní a žák (vyčítají si vzájemně kdo má lepší život, nevyřeší se)
• Nová rada (autor Smil Flaška z Pardubic, zvířata radí lvu – rada králi jak má vládnout, ideál panovníka podle představ vysoké šlechty)
HUSITSKA LITERATURA
Char.znaky: satira (kritika nedostatků), píseň, kronika, traktát (učené pojednání, středověká náboženská úvaha),
kázání (působivost živého slova, funkce informační a agitační), duchovní píseň (možnost účasti lidu,
má funkci nejen modlitby, ale reaguje na otázky praktického života)
Husovi předchůdci:
KONRÁD WALDHAUSER – kazatel německého patriciátu a univerzit. studentů, kritika rozmařilosti bohatých
MATĚJ Z JANOVA – učenec, latinské spisy, napsal pravidla Starého a Nového zákona
JAN MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE – český lidový kazatel,nejradikálnější,zřekl se bohatství,Betlémská kaple
