20. Tendence české poezie po 2. světové válce
Spisovatelé reagují na ukončení války, mění se hodnotové cítění celé společnosti, vycházejí básně, které na jedné straně vyjadřují odpor proti fašismu a okupantům (během války nemohly být vydávány), na druhé straně vycházejí básně, které vyjadřují radost ze svobody, jsou oslavou vojáků, vzdávají úctu osvoboditelům, vyjadřují touhu po mírovém životě.
V době okupace se formovala básnická generace označovaná jako Skupina 42.Soustřeďovala teoreticky umění, výtvarníky i literáty, kteří se zaměřovali na realitu městského zejména velkoměstsky – periferního života. K představitelům této skupiny patří Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný…
Ve 2. pol. 50. let se v české poezii vytváří básnický program označovaný jako Poezie všedního dne. Patří sem např. Miroslav Holub, Karel Šiktanc, Jiří Šotola…
V 60. letech diference v poezii ještě narostla, vzniká vlna básnických experimentů. Po roce 1968 se začíná poezie diferencovat ještě výrazněji, začíná se dělit na povolenou (oficiální) a nepovolenou (samizdatovou)
