25. České drama od jeho počátků do konce 19. století
Počátky českého dramatu sahají do konce 12. století. Témata byla čerpána z latinských textů o smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Byla psána latinsky. Vznikaly pašiové hry – hrány o Velikonocích. První české drama se nazývá „Mastičkář“ a vypráví o třech Mariích, které jdou pro vonné masti a chtějí nabalzamovat Kristovo tělo. Je zde ukázán obraz středověkého tržiště a šarlatánství prodavače mastí a léků. Je zde použit jazyk knižní a oproti tomu také jazyk hovorový až vulgarismy. Proto se toto drama nesmělo hrát v kostelech a hrálo se na ulicích.
Během renesance a humanismu zpracovával hry s biblickými náměty Karel Kyrmezer, jednou z nich je „Komedie o bohatci a Lazarovi“. Novočeské divadlo bylo ve svých počátcích určeno především lidovému divákovi, česky se ale hrálo až od roku 1786.
V dalších staletích se české drama většinou rozvíjelo jako žánr pololidový, který si lid dále adaptoval a udržoval. Přibližně v polovině 17. století se objevilo divadlo loutkové. Nejstarší repertoár tvořily hry s mezinárodními náměty (např. o Faustovi, o Donu Juanovi apod. ), později i náměty české. Nejznámějším českým loutkářem byl Matěj Kopecký.
