5. Vývoj od raně feudální až po renesanční evropskou literaturu.
a) Který rok je považován za konec starověku a proč?
Za konec starověku se zpravidla označuje rok 476, tedy rok rozpadu západořímské říše. Středověké období v Evropě je výrazně poznamenáno nadvládou teologie, obzvláště křesťanství. (Křesťanství pěstovalo v člověku přesvědčení o naprosté závislosti na boží vůli, smysl lidského života spatřovalo ve vztahu člověka k Bohu a lidský život chápalo jako pouhou přípravu na život posmrtný na nebesích.)
Křesťanstvím byla značně ovlivněna i středověká literatura. Postupně do ní pronikaly světské prvky a vznikaly i díla, v nichž se náboženské motivy pojímají humorně (např. starofrancouzský Román o Lišákovi).
Rozvíjí se společenský řád zvaný feudalismus.
Literatura v církevním prostředí
Bible 1) Starý zákon (Hebrejská – křesťanství začínají šířit Židé)
2) Nový zákon (křesťanská část – ze života Ježíše Krista)
jazyk – latina
doba – konec 5. a počátek 9. stol. (raný středověk)
legendy – hl. hrdina – světec; ze žánrů dosáhly největšího rozmachu lyrické písně a modlitby; počátky náb. dramatu (vzniká v Vánočních a Velikonočních obrazů živý betlém nebo smrt Ježíše)
