ČESKÁ LITERATURA 90. LET 19. STOLETÍ
– díky překladům Jaroslava Vrchlického vědomí o světové moderně – hl.francouzská poezie: parnasistní básně a Baudelairovy rané básně v próze (1877 Poezie francouzská nové doby) + překlad Cyrana z Bergeraku a Stébel trávy
– 3 tendence: dekadence, symbolismus, impresionismus → nemáme žádné specifické básníky tvořící vlastní směr
– dosaženo prvotních cílů národní obrození… deziluze
– 2 skupiny: česká moderna (skupina básníků kolem časopisu a manifestu) a katolická moderna (dobrá znalost světové moderny)
– Manifest české moderny (1895, Moderní revue): programové prohlášení, autory F.X.Šalda a J.S.Machar, úmysly moderní poezie:
1. radikálně s v básnickém výrazu odlišit od starší generace
2. důraz na individualitu básníka (žádné napodobování, chce být svébytný)
3. dát najevo politický názor – poezie reflektuje dobu, ve které žijí (dokáže ji objektivně zachytit, ale nikdy nikomu neslouží)
slova ve verši začínají stejným písmenem
– signatáři: V.Mrštík, Šlejhar, Machar, Sova, Březina, Krejčí, Šalda → politicky angažovaní, záhy se rozpadli
