HEBEJSKÁ LITERATURA (2000 př. n. l.)
– most mezi starými národy Blízkého východu a Evropou, „boží lid“, 2000 př. n. l odešli z Mezopotámie a přesídlili do dnešní Palestiny, nejslavnějším hebrejským (židovským) králem Šalamoun
– Písně písní (král Šalamoun)
– 200 př. n. l. a 70 př. n . l. – nejstarší doklady bible (hebrejština, aramejština) – základ starého zákona – historické, liturgické, právnické a literární texty, 3 části:
1. Tóra (zákon) – knihy Mojžíšovi
2. soubor Proroků – z dějin Izraele, vyprávění o prorocích – Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel a dvanáct proroků
3. soubor svatých spisů, tzv. básnické spisy (žalmy-náb., kniha Jóbova, přísloví, pět svitků – Píseň písní, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester, kniha Danielova – o zjevení apokalypsy, historické texty – biblické příběhy, mýty o stvoření světa a člověka (Adam a Eva, vyhnání z Ráje, Kain a Abel, potopa, spravedlivý Noe, babylónská věž), dějiny židů (Abraham, Mojžíš, přikázání, David a Goliáš), činnost proroků – příchod Mesiáše, vykupitele
