Historické hry:

historie tvořila jen rámec příběhu , podřízeny buditelskému programu
Krvavý osud aneb Kutnohorští bratři (1848): inspirace sporem Vladislava Jagellonského a havířů, ale v podstatě se vyjadřuje k současným hladovým bouřím českých dělníků → rakouskou cenzurou zakázána
Jan Hus: poukazovala k roku 1848, stala se politickou manifestací
Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (1849): vzpoura proti německému a církevnímu tlaku
– hry ze současnosti: sociální konflikty, morální kritika společnosti, Paličova dcera (1847)
– psal také historické a vlastenecké povídky ze současnosti, novely, poprvé se pokusil o novodobý český román – idealizující a sentimentální Poslední Čech (1844)
– první dochovaná hra: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834) – fraška se zpěvy, hudbu složil František Škroup, viz Kde domov můj?
– drobná próza: částečně i Karel Hynek Mácha (1810-1836): vystudoval filosofii a práva, přední organizátor společenských akcí v Praze, ochotník Kajetánského divadla, seznámil se zde s Eleonorou Šomkovou; v den, kdy se mu narodil syn, nastoupil jako advokátní praktikant v Litoměřicích a v den, kdy měl mít svatbu, umřel
– důraz na neřešený rozpor mezi jedincem a povrchní společností, na zmarněné naděje a neuskutečnitelné tužby výjimečných lidí → myšlenka individuální vzpoury