Anton Pavlovič Čechov (1860-1914):
zpočátku humoristické povídky, pak psychologizující období – Vaňka (děcko píše, že je týráno „Dědečkovi na vesnici“) a Spát, jen spát (k smrti unavená guvernantka)
– jeho hry nejsou o příběhu postav, ale o určitých vlastnostech (malátnost, bezmoc, marnost ambicí, nevytrvalost lásky)
– své hry považoval za tragikomedie a sebe za cynického humoristu, ale v MCHATu je režíroval Stanislavskij, který v nich potlačil komičnost – Čechovovy hry se inscenují spíše tímto stylem
Racek (1896)
Strýček Váňa (1897): portrét lidové slabosti, dobromyslnosti a egoismu, kterým se Váňa snaží beznadějně vzepřít
Tři sestry (1901): střet naivity a pragmatismu (3 sestry švagrová)
Višňový sad (1904): šlechtická minulost čelící bankrotu
+ ještě Ivanov
POLSKÝ REALISMUS
– Henryk Sienkiewicz (1840-1916): historické romány z polských dějin (např. trilogie Ohněm a mečem – proti ukrajinským kozákům, Potopa – invaze Švédů a Pan Wolodyowski Turci)
Quo vadis? (1896): 1.držitel Nobelovy ceny, apoštol Petr opouští Řím, ale potká Krista a vrátí se zpět a nechá se ukřižovat…
