I. OBDOBÍ, GENERACE

– doznění baroka: od myšlenky náboženské k myšlence národní – autory ještě většinou řeholníci a kněží
– v českých zemích hodně Němců  B.Bolzano navrhoval dvojjazyčný, česko-německý národ (viz ukázka)
– pokračování v dějepisných a jazykově obranných pracech Bohuslava Balbína → předvoj národního obrození, Obrana jazyka českého, zvláště slovanského: 1775 poprvé vydáno, zásluhou F.M.Pelcla, nakonec zakázáno cenzurou, vzorem pro následovníky
→ rozvoj obran: např. K.I.Thám: Obrana českého jazyka proti zlobivým jeho utrhačům (1783)
– zájem o osvícenské myšlenky a vědu (hl.historie a lingvistika):
– vědecký Spolek neznámých – německy mluvící intelektuálové
– 1774 Královská česká společnost nauk: všemožné vědy, např. Josef Dobrovský, podnět k:
– 1792 samostatná katedra českého jazyka na UK: 1.profesor F.M.Pelcl; I.A.Born
– diskuze, vědecké konference, kontakt se zahraniční lingvistikou, vlastní časopis
– dějepisci: kritická metoda rozboru a hodnocení fakt → odhalení historické pravdy, snaha očistit dějiny od výmyslů a lží: střízlivé hodnocení Jana Nepomuckého, Jan Hus není kacíř
– Gelasius Dobner (1719-1790): piaristický mnich, otec kritického dějepisectví
Václava Hájka Kronika česká (1761-1782): 6-ti dílný komentář, latinsky, historická nevěrohodnost Hájka: spíše literát než historik