Josef Dobrovský (1753-1829):
*v Uhrách, vystudoval jezuitské gymnázium, jezuitský řád zrušen → katolický kněz; česky se naučil až na gymnáziu, FF UK, vychovatel v rodině Nosticů, lingvista, vážný úraz hlavy → šílenství, modrý abbé
– považoval baroko za dobu kulturního a jazykového úpadku, zlatým věkem humanismus a ideálem veleslavínská čeština
– nevěřil v plnou renesanci češtiny
Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur (1792): první periodizace č.lit. a koncepce: 6 období, baroko=děs humanismus → opora soudobé češtiny
Ausführliche Lehrgebäude der böhmischen Sprache (1809): mluvnice; pro české Němce a Čechy se špatnou češtinou
– veleslavínská čeština jako základ moderní spisovné češtiny, barokní čeština nespisovná → od té doby rozdíl mezi spisovnou a hovorovou češtinou
Deutsch-böhmisches Wörterbuch (1.díl 1802)
– mimo jiné místo časoměrné prozodie vytyčil pro češtinu prozodický systém sylabotónický
– 1826 jako první označil Rukopis zelenohorský za padělek, „podvrženou mazaninu“
