Jaroslav Vrchlický (Emil Frída, 1853-1912):
studoval teologii, ale nakonec vystudoval filosofii, historii a románské jazyky (→ překlady z 18ti jazyků), vychovatelem v Itálii, nešťastné manželství s Ludmilou Podlipskou (dcera Sofie, kterou miloval), profesorem lit. komparatistiky na UK, velmi plodný autor (Magnus parens), více než 75 básnických sbírek, na 270 knih, poměrně málo sebekritický → publikoval vše → klenoty vedle průměru
– 1. období: příležitostné verše – protirealistický postoj, Brevíř moderního člověka (1892): sonety
– 2. období: milostná lyrika – záhy po svatbě, silně erotické, sexuální štěstí → nepřijato, Eklogy a písně (1880), Poutí k Eldorádu (1882), Okna v bouři (1894): nevěra, zklamání vztahu, ale ne sexu
– tvrdá deziluze z rozchodu s Ludmilou
– 3. období: oproštění od sebevyjadřování, naučil se stylizovat se do čehokoli – Písně poutníka (1895), 1913 současně napsal naprosto odlišné sbírky Meč Damoklův (zdrcující pesimismus) a Strom života (optimismus, blízký civilismu)
Zlomky epopeje (1890): celoživotní dílo, reflexivní lyrika (Dědictví Tantalovo), drobná epika, rozsáhlé epické básně (např. Bar Kochba)
– překlady: Božská komedie, Faust, Poezie francouzská nové doby (1877)
– drama: Noc na Karlštejně (1884)
