10. Česká a světová realistická literatura 19. století
ČESKÝ REALISMUS
– směr především v historiografii 80. let 19. století – tzv. vědecký realismus
– umělci 19. století Rukopisy a čerpali z nich → sklonek 19.stol.: ‚boj o rukopisy‘
– Jan Gebauer: mladý lingvista, který požaduje další zkoušky pravosti RKZ (viz článek 1886 Atheneum)
– Jan Vlček: literární historik , vycházel z životopisu autorů → pozitivista
– T.G.Masaryk: filosof, sociolog, vědecký realista, pro lit.nepříliš významný, symbol boje za nepravost rukopisů: „čest národa nemůže být opřena o nepravdivé skvosty, mnohem čestnější je uznat nepravost rukopisů“
– „národ se nemůže opírat o ideu, ale o praktickou politiku, politické a myšlenkové reprezentanty“
– Atheneum (1884-93): průbojný vědecký časopis, založen TGM
– z hlediska uměleckého – realistické literární dílo dbalo na:
– vystižení skutečnosti
– běžný, lidový jazyk
– postava pochází z libovolného prostředí, je jakékoli povahy
– psychologizující zachycení postav (rozbor jejich chování, hodnocení)
– především povídka a drama
