Josef Jungmann
1773 – 1847), jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny. Narodil se v Hudlicích u Berouna. Působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze.
Dílo: (shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka)
– Slovník česko – německý (5 dílný – 120 000 slov) – čerpal z literárních památek; z řeči lidu; z jiných slovanských jazyků, zvl. ruštiny a polštiny; vytvářel novotvary )
Důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý uznávaný.
Vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd.
Jungmannova škola básnická a vědecká – spolupracovníci: Antoním Marek, Milota Zdirad Polák, fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl.
Stať Rozmlouvání o jazyce českém – kuturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny počátek 19. stol.
Pavel Josef Šafařík
(1795 – 1861) – Slovák, psal česky, (evangelík). Zakladatel slovanské archeologie, pokračovatel Dobrovského ve slavistice.
Slovanské starožitnosti – (nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě)
